VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Bílkový dort s citronem a rikotou (Torta di albumi con limone e ricotta)

5. září 2018 v 7:00 |  Moučníky
V lednici, vlastně v mrazáku, mi zbylo pár bílků, tuším z doby kdy jsem pekla žloutkové věnečky. Podobnou úrodu mívám po přípravě cukrářského krému a samozřejmě po vánocích. Většinou pak bílky uložím třeba do kelímku od jogurtu, napíšu na něj kolik jich tam je a začnu pátrat po nějakém šikovném receptu.
Klasika je bílkový chlebíček nebo kokosky či pusinky, ale nedávno jsem objevila citronovo - tvarohový dort.
Sliboval svěží chuť a rychlou přípravu, péct se už dá a tak jsem se v neděli pustila do díla.
V původním receptu bylo 350 gr rikoty, ale měla jsem jen 200 gr, tak jsem přidala jednu zakysanou smetanu (200g gr) a myslím, že to neuškodilo, naopak, moučník tak dostal příjemnou smetanovou příchuť.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
4 větší bílky
260 gr hladké mouky
180 gr cukru
1 prášek do pečiva
špetka soli
350 gr rikoty (tvarohu) nebo směs ricoty a zakysané smetany
strouhaná kůra z jednoho citrónu pokud možno BIO kvality
1 lžíce citrónové šťávy
100 ml rostlinného oleje (nejlépe slunečnicového)
***************************************************************************************************************************************
Připravte si kulatou formu o průměru 24 cm, vymažte jí tukem a vysypejte moukou nebo jemně prosátou strouhankou. Místo vymazávání můžete vyložit dno pečicím papírem (aby lépe držel, opláchněte dno vodou), zbytek nevymazávám, po upečení objedu nožem, stěny moučníku tak zůstanou rovné.
Do bílků přidejte sůl a ušlehejte do tuha. Zapněte troubu na 170°- 180° bez horkovzduchu.
Smíchejte prosátou mouku s práškem do pečiva, strouhanou kůrou a cukrem, udělejte důlek do kterého vyklopíte rikotu a za pomalého přilévání oleje začněte zpracovávat v těsto - ze začátku to jde nejlépe vidličkou. Přidejte citrónovou šťávu a kdyby se vám směs zdála příliš hustá i 2 lžíce sněhu nebo trochu mléka. Dobře promíchejte vařečkou a pak přidejte ušlehaný sníh, už opatrně, vmíchejte po částech odspoda nahoru, jen lehce. Vlijte do připravené formy a dejte péct asi 35 - 40 minut.
Po upečení nechte prochladnut a vyklopte na mřížku. Po úplném vychladnutí posypte moučkovým cukrem.
Použila jsem kulatou, ale dobře poslouží i čtvercová nebo obdélníková. Pak můžete moučník krájet na čtverečky nebo kosočtverce.
I když v názvu je napsáno "dort" jedná se o jednoduchý a velmi chutný moučník, vláčný, se svěží chutí citrónu. V italském podání jsou totiž skoro všechny moučníky "torta" - dort. Pokud nemá uprostřed díru, pak je to "ciambella" anebo mřížkový koláč, ten se jmenuje "crostata". Piškotu se říká "pan di Spagna" (španělský chlebíček) a náš chlebíček je pro změnu po anglicku "plum cake".
Dort si můžete klidně udělat když jej naplníte nějakým krémem, ale podle mě je výborný i samotný, není to žádná dusivá buchta. Neškodilo by ale ozdobit trochou šlehačky..S vyplazeným jazykem
BUON APPETITO!!
 

Do žen a do melounů se nevidí...(a další italská přísloví)

31. srpna 2018 v 21:09 |  Krásy Itálie
Do žen a do melounů se nevidí... je uváděno jako jedno z nejznámějších italských přísloví, které nepotřebuje žádné zvláštní vysvětlování. Upřímně řečeno, nikdy jsem se tady nesetkala s nikým, kdo by ho použil, tak buď se naučili ženám rozumět, nebo melouny už nejsou jako dřív. Ale spíš to bude tím, že přísloví a pořekadel je nespočet, každý region má své jako v každé zemi a s postupem času a věku zjišťuji, že je používám čím dál tím častěji. Prostě nezbývá, než dát za pravdu naším moudrým předkům.
Hodně italských přísloví je obměna těch českých, řečeno trochu jinak, ale význam je tentýž, což potvrzuje, abychom se neodchýlili od tématu, že svět je jedna vesnice (tutto il mondo é paese!)
Pokusím se vám jich několik mých oblíbených přiblížit, přeložit a vysvětlit.
******************************************************************************************************************************************
Tra il dire e il fare c'è di mezzo il mare - mezi řečmi a skutky je uprostřed moře (kdo moc mluví a málo udělá)
Chi nasce quadrato, non muore tondo - kdo se narodí čtverhranný, neumře kulatý (ani léty se povaha nezmění)
A pensar male si fa peccato ma di solito si indovina - špatně smýšlet je hřích, ale skoro vždycky se trefíte!
Morto un papa, se ne fa un altro - umře jeden papež, zvolí se jiný - každý je nahraditelný
Il mare è fatto do gocce - moře je utvořené z kapek ( i velké věci jsou sestavené z maličkostí)
Chi serba, serba al gatto - kdo šetří, šetří pro kočku ( například kdo skladuje jídlo až je nepoužitelné)
Finchè si ha i denti in bocca, non si sa quel che ci tocca - dokud máme zuby v ústech, nevíme co nás čeká ( což znamená že až do pozdního stáří je na překvapení stále čas!)
Patti chiari, amicizia lunga - jasné pakty, dlouhá přátelství (když si předem pěkně vyříkáme co a jak)
Chi ha i denti, non ha il pane - kdo má zuby, nemá chleba ( a naopak :-))
Chi paga comanda e chi comanda paga - kdo platí, ten rozkazuje a kdo rozkazuje, ten platí
Della ricchezza e della santità fai la metà della metà - z bohatství a svátostí uber půlku z půlky (kdo se chlubí jak je bohatý a svatý, většinou přehání)
Il diavolo fa le pentole ma non i coperchi - ďábel dělá hrnce, ale ne pokličky ( když se vyvede nějaká lumpárna a pak to praskne!)
Chi vive sperando muore disperato - kdo žije v naději, umře zoufalý (kdo pořád doufá, že bude lépe a nic pro to nedělá)
Meglio essere invidiati che compatiti - lépe když vám závidí, než aby vás litovali
Ogni lasciata è persa - co necháš, to ztratíš ( když se nevyužije příležitosti)
Quel che non ammazza, ingrassa - co tě nezabije, to tě posílí (v tomto případě je přesněji řečeno co tě nezabije, po tom se ztloustne, protože se to týká jídla)
Il sacco vuoto non sta in piedi - prázdný pytel nestojí (kdo nejí, neudrží se na nohou)
Fritta è buona anche una vecchia ciabatta - smažená je dobrá i stará bačkora (smažením se dá leccos vylepšit!)
Meglio un asino vivo che un dottore morto - lepší živý osel, než mrtvý doktor (nemá smysl trápit se dlouhým studiem když to prostě nejde!)
Il vero punge e la bugia unge - pravda bodne a lež maže ( aneb mazat med kolem huby )
Chi si loda si sbroda - kdo se chválí, ten se pobryndá
Chi tace acconsente - kdo mlčí, souhlasí
Chi è assente ha sempre torto - kdo chybí, nemá nikdy pravdu (když chybí, nemůže předložit své argumenty, natož se bránit))
Il cencio parla male dello straccio - hadr pomlouvá otrhance (když někdo vidí na druhém své vlastní chyby)
La corda troppo tesa si spezza - když se provaz moc napíná, přetrhne se ( aneb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu....)
La madre degli imbecilli è sempre incinta - matka pitomců je stále těhotná
Se son rose fioriranno - jestli to jsou růže, pokvetou (velmi známé a používané přísloví - jestli jste zvolili správně, dílo se podaří. Používá se hodně u zamilovaných párů)
Si stava meglio quando si stava peggio - bylo nám líp, když bylo hůř ( každá doba má své pro a proti)
Tra moglie e marito non mettere il dito - mezi manželku a manžela nestrkej prst ( při manželských hádkách je lepší zůstat stranou)
Un padre campa cento figli e cento figli non campano un padre - jeden otec uživí sto dětí, ale sto dětí neuživí jednoho otce (bohužel často smutná pravda)
Morte tua vita mia - tvoje smrt, můj život (tohle přísloví pochází z latiny a i když zní tragicky, nejde jen o život, ale o výhody které získám když ty se jich vzdáš nebo o ně přijdeš a já je dokážu využít)
Non puoi avere la botte piena e la moglie ubriaca - nemůžeš mít sud plný a manželku opilou (hodně používané v Toskánsku. V přeneseném smyslu to znamená, že něco za něco)

A na závěr přísloví údajně z roku 1529:
Chi può, non vuole,
chi vuole non può,
chi sa non fa,
chi fa non sa...e così il mondo male va!

Kdo může, nechce,
kdo chce, nemůže.
kdo umí, nedělá,
kdo dělá, ten neumí...a proto svět špatně chodí!
(Jak reálné i ve třetím tisíciletí!!)

Hezký víkend!Usmívající se


Panna cotta s malinami ( Panna cotta con lamponi)

22. srpna 2018 v 16:37 |  Dezerty
Panna cotta znamená v překladu "vařená smetana". Pod takovým názvem by si jeden představoval spíš teplý, zimní nápoj než osvěžující pohár. K vaření ale téměř nedojde, jde jen o to ohřát smetanu a dobře do ní vmíchat želatinu nabobtnalou ve vodě. Pak nalít do pohárů a obrnit se trpěivostí, protože i když příprava je rychlá, na konečný výsledek si počkáte několik hodin, nejlépe přes noc.
Zdobit se dá různě, čerstvým nebo povařeným ovocem, v tomto období nejlépe lesním, čokoládou, karamelem...V případě nouze dobře poslouží i zavařenina rozehřátá s trochou citronové šťávy.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
400 ml smetany ke šlehání
50 ml mléka
10 gr plátkové želatiny (zde to jsou 2 plátky)
4 - 5 lžic cukru
vanilka

Na ozdobu:
300 gr malin nebo jiného lesního ovoce (pár si jich nechte stranou)
3 - 4 lžíce cukru
1 lžička citronové šťávy
***************************************************************************************************************************************
Nejdříve ze všeho namočte želatinu do studené vody, ne moc, jen aby byla potopená. Nechte asi 5 minut nabobtnat.
Ovoce dejte povařit s cukrem a citronovou šťávou, buď jej nechte v malých kouscích, nebo pokud vám vadí semínka z malin a podobně, nechte rozvařit a pak propasírujte. Zde bych chtěla podotknout, že v receptech je většinou uváděno "přes husté sítko". Nevím, zda mé maliny byly nepřiměřeně peckovité, nebo má sítka opravdu hustá, ale během pasírování jsem ušpinila celkem tři, různých velikostí. Po první dávce vařených malin se sítka ucpala a neprotékalo nic. Nakonec pomohl nástroj na pasírování rajčat.
Smetanu vlijte nejlépe do silnostěnného kastrolku vypláchnutého studenou vodou aby se nepřipalovala a dejte ohřát na mírný plamen. Do jiného kastrolku dejte mléko a když se trochu ohřeje, přidejte vymačkanou želatinu a dobře promíchejte. V receptu byla jen smetana, měla jsem jí o něco méně, takže jsem doplnila mlékem (čímž ušetříte alespoň 2 kalorie na porci! :-))
Když je smetana horká, ale ještě se nevaří, odstavte jí z plotny a přilijte mléko s želatinou, metlou prošlehejte, aby se vše pěkně promísilo. Nechte stát, jen občas promíchejte, aby se neutvořil škraloup.
Na dno skleniček nebo pohárků ve kterých budete dezert servírovat, dejte trochu propasírovaného ovoce a nechte v mrazáku ztuhnout asi 20 minut. Pak opatrně vlijte prochladlou smetanu a dejte do lednice.
Pro urychlení celé akce můžete vynechat ovoce na dně a nalít do skleniček hned smetanu.
Panna cotta není jako pudink, který tuhne rychle, bude potřeba alespoň 5 hodinový odpočinek, nejlépe ale přes noc. Nakonec polijte povrch ovocnou dření, ozdobte podle vašeho vkusu a podávejte. Kromě ovoce se tam dobře vyjímají i lístečky máty.
Jiná varianta je, že do mističek vlijete smetanu a dáte ztuhnout, druhý den krátce ponoříte do teplé vody, aby šla lépe vyklopit, přemístíte na talířek a polijete ovocem, rozehřátou čokoládou nebo karamelem.
Ať tak či onak, je to dobrota, můžete dělat malé porce jako sladkou tečku za nedělním nebo svátečním obědem nebo větší k odpolednímu mlsání. A co je v tomto období nejhlavnější, je zapotřebí minimum tepla!
Momentálně je zde bouřka a mírně prší. Bohužel vše se děje při stabilní již teplotě 34°. Úžasný
BUON APPETITO!
 


Borůvkový koláč s meruňkami

5. srpna 2018 v 18:26 |  Moučníky
Pokud máte odvahu zapnout troubu, můžete si připravit chutný, rychlý a silně ovocný moučník v kombinaci drobenka - borůvky - meruňky. Já odvahu našla dnes ráno a během necelé hodinky bylo vše připraveno a upečeno. Trochu odpočinku (poslední fáze v lednici), nakrájet na kostky a hosté už zvonili u dveří.
Vzhledem k tropickým teplotám byl koláč po rýžovém salátu a pěkném plátku vychlazeného melounu spolu se šumivým růžovým vínem vítanou sladkou tečkou nedělního oběda.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek dětské krupičky
100 gr másla
100 gr cukru
4-5 lžic třtinového cukru
1 hrnek borůvek
5 větších meruněk
vanilka
kůra a šťáva z půlky citronu
špetka soli
***************************************************************************************************************************************
Nejdřív jsem si připravila meruňky. Nebyly už příliš šťavnaté, takže jsem je nedala jen tak za syrova, ale nakrájela na kousky a dala podusit za občasného míchání na pánvičku spolu se 3 lžícemi třtinového cukru, trochou citronové šťávy a asi dvěma lžícemi vody. Když po pár minutách hezky změkly, přendala jsem je na talíř aby vychladly (nesnadný to úkol vzhledem k teplotám) a mezitím si připravila drobenku.
Smíchala jsem mouku s krupičkou, špetkou soli, citronovou kůrou, vanilkou, rozsekala do všeho studené máslo a jala se drobit. Když bylo vše rozdrobené, přidala jsem cukr a promíchala. Tento postup je lepší, než smíchat všechno dohromady, protože máslo se obalí moukou a směs pak zůstane hezky sypká.
Dno a trochu i okraje čtvercové formy o straně 20 cm jsem vyložila pečícím papírem aby se koláč lépe vyndaval a nasypala 1/3 drobenky. Trochu jsem jí upěchovala a posypala borůvkami. Na ně druhou třetinu drobenky a vychladlé meruňky. Vše jsem zasypala poslední dávkou drobenky a dvěma lžícemi třtinového cukru. Dala jsem péct na horkovzduch při 180°zhruba 35 minut až povrch začal zlátnout. Potom koláč odpočíval asi 20 minut ve formě aby se trochu ustálil a pak jsem jej opatrně přemístila na mřížku. Nakonec putoval do lednice, protože k úplnému vychlazení - lépe řečeno ke zvlažení - by došlo možná dnes v noci a poté jsem vše nakrájela na malé kostky a dala na mísu. Koláč byl díky ovoci vláčný s křupavou krustou na povrchu a sotva jsem jej stačila vyfotit. Můžete použít i jiné druhy ovoce, kombinace borůvek a meruněk se osvědčila i barevně. DOBROU CHUŤ!Usmívající se


Svatební

18. července 2018 v 21:11 |  Zážitky a různé...
Jaro je oblíbeným obdobím pro svatební obřady a i v naší rodině jsme se dočkali, v červnu se oženil starší syn a s budoucí manželkou se rozhodli, že si všechno zorganizují sami.
Dříve italské svatby probíhaly zhruba takto:
s přípravou se začínalo asi rok dopředu a kromě blízkého příbuzenstva, většinou početného včetně vzdálených sestřenic i bratranců které kolikrát novomanželé znali jen z vyprávění, se zvali i kamarádi , kamarádi kamarádů, jejich snoubenky, přítelkyně,kamarádky snoubenek, jejich děti, děti dětí atakdále až se seznam příbuzenstva podobal spíš pyramidovému schématu. Každý z pozvaných přivedl někoho a kdo na tom nejvíc prodělal byl ten, který platil svatbu. Nemluvě o složitých rošádách, vzpomenout si, kdo s kým se nesnáší aby nedošlo k prekérním situacím a celá veselka neskončila v pikantní rubrice místních novin.
Tohle všechno se týkalo hlavně obřadu v kostele, který následoval i několik dní po oficiálním upsání se na radnici. Tam se dostavili kromě svatebčanů jen svědci a nejbližší příbuzní, oblečeni naprosto normálně a celý obřad trval zhruba 20 minut, kdy oddávající úředník přečetl práva a povinnosti a dohlédl na to, aby byly podpisy čitelné a na správném místě. Prstýnky, první manželský polibek, fotka a jinak žádné velké štráchy.
Za pravou svatbu , pro úřady v podstatě bezvýznamnou, se považovala výše popsaná trachtace.
Výslužka, jak jí známe my, se nedává, ale připravují se tzv. bomboniere. I tady se projevila móda "udělej si sám" nebo méně poeticky krize. Dřívější bomboniery se kupovaly, mohly to být malé předměty z porcelánu, křišťálu nebo stříbra, ke kterým se připevňoval malý balíček většinou z krajky nebo šifónu ve kterém byly uzavřeny "confetti" (konfety) což jsou mandle obalené v cukru a lísteček se jmény snoubenců a datem svatby.
Nyní se preferují ručně dělané,někdy jsme dostali i malé skleničky s medem nebo ručně malované krabičky či háčkované dečky nebo kloboučky.
O bomboniere se postarala naše šikovná nevěsta, pracovala na nich asi od března, ale odměnou jí bylo, že nikdo nevěřil že to není práce profesionálů :-)

V sáčku z tuhého papíru byl drátěný košíček s malinkým kaktuskem...

Dnešní svatby jsou méně komplikované - pokud se vůbec konají. Buď se uspořádá všechno, včetně hezkého obřadu jen na radnici, nebo - náš případ - se úlohy kostela ujme restaurace!
Přiznávám, že do té doby jsem nic podobného netušila a myslela jsem si, že budeme mít takový lepší oběd.
Ve čtvrtek jsme tudíž zašli na radnici v místě bydliště snoubenců a bylo nás asi deset. Měli jsme štěstí na sympatickou paní, která kromě suchého úřednického povídání přidala i dojemný proslov, po kterém jsme všichni zamáčkli slzu, vzájemně si pogratulovali a po italsku se olíbali.
Poté jsme zašli do blízkého baru kde se podával aperitiv který přešel prakticky do oběda, zapili jsme italským sektem a vše bylo velmi sympatické a neformální.

Ale to hlavní mělo teprve přijít. V den svatebního oběda začaly přípravy brzy ráno, protože na desátou byl objednán fotograf. Ženich strávil noc u nás doma, nevěsta v jejich společném domově. Co se dělo tam, přesně nevím, ale určitě to byl ještě větší chaos než ten náš. Přišla k nám fotografka a museli jsme být již oblečení a připravení. Začalo se hýbat nábytkem a stavěla nás do všech možných póz. Já jsem se ve volných chvílích snažila něco vyfotit...



Pár minut po jedenácté jsme se vypravili do blízké restaurace na oběd. Je prostorná a s hezkým výhledem na okolní kopce. Nevěsta se dostavila o něco později ve svátečně vyzdobeném autě Volkswagen též známém coby Brouk se stahovací střechou. Já budoucí tchýně měla za úkol předat nevěstě svatební kytici a pak už jsme vpochodovali dovnitř za potlesku svatebčanů, personálu, ostatních hostů i troubení aut projíždějících po blízké silnici. V restauraci se nejdříve podával aperitiv a mezitím byli novomanželé odvedeni na další focení do místního termálního parku. Tyto hezké okamžiky bohužel vyfocené nemám, měla jsem co dělat, abych uhlídala kytku, synovce, manžela..atd. Ale fotky jsou, pan fotograf se tužil.
Když se vrátili (syn pravil, že se nebude fotit alespoň rok), byl uspořádán slavnostní obřad. Opravdu jako v kostele, květinová výzdoba nahradila oltář a projev pronesla nevěstina kamarádka, která se zabývá organizováním svateb a jiných oslav. Připravila vše perfektně, jen vyměnila listy s prohlášením manželů, takže syn ve zmatku prohlásil, že si bere nevěstu za manžela, ale přispělo to k obveselení obřadu a kdo by koukal na detaily, že. Znovu se vyměňovali prstýnky, polibky a podpisy manželů i svědků.

Potom se začalo nosit na stůl - předkrmy studené e teplé, rizoto, ravioli, několik druhů hlavních jídel, všechno z ryb. Jako zlatý hřeb oběda byla ryba zvaná ricciola (ríčola) která žije v mořských hlubinách, pečená na grilu a podávaná s grilovanou zeleninou. Její vstup, vlastně příjezd do prostředka sálu způsobil nadšené ovace, protože celkový vzhled byl velmi efektní.
Já, která ryby příliš nemusím, jsem snědla všechno což je důkazem, jak to bylo dobré! Delikátní, chuťově nepřeplácané a velmi kvalitní. Mohla jsem si sice objednat i něco jiného, ale už pohled na připravenou krmi mě lákal a dobře jsem udělala :-) Fotit nebylo vhodné, takže nechám pracovat vaší fantazii...

Zato po obědě, kdy jsme se přešli do vedlejší místnosti, tam se fotit dalo a bylo co...posuďte sami..



..i já jsem přispěla svou troškou do mlýna na žádost mé, v té době ještě budoucí snachy..


Cukroví bylo klasické linecké, zdobené cukrovými srdíčky, z téhož těsta pak podkovičky pro štěstí, část jsem posypala rozsekanými pistáciemi, pak sladké broskvičky plněné krémem i čokoládou, třené linecké zdobené čokoládovými knoflíky, banánky s pomerančovou marmeládou a pusinky - baci z oříškového těsta spojené též čokoládou.
Přišli další kamarádi, kolegové, známí a přátelé, připíjelo se šampaňským i sektem, nechybělo italské Prosecco ani ovocné šťávy pro děti..
Každý z přítomných dostal bombonieru a mohl si vzít domů pytlíček s konfetami. Všichni se pobavili v pohodě a míru jak to má být, nikdo se nepopral ani neopil!
Bývá zvykem odjet na svatební cestu hned po obřadu nebo pár dní po něm, ale oba novomanželé se rozhodli pro cestu na Sardínii do skvěle vypadajícího resortu a dali přednost konci srpna , kdy tam bude určitě větší klid na líbánky! Takže jak říkají v Itálii - Ať žijí novomanželé aneb Viva gli sposi!


Tvarohový koláč s broskvemi

24. června 2018 v 18:57 |  Moučníky
Příležitostí k pečení bude s nadcházejícím létem pořád méně, využila jsem tedy pár chladnějších dnů k upečení broskvového koláče. Tedy chladnějších relativně, protože v Itálii je teplota kolem 28°takové lepší jaro..
Nyní očekáváme nástup léta, s jeho tropickými teplotami a horkým vzduchem..Ale například vloni jsme už trpěli od začátku června, takže si vlastně nemůžeme stěžovat..
Koláč je sám o sobě jednoduchý, ale těsto bylo mimořádně nadýchané, možná i proto, že jsem použila jen jedno vejce, zato dva bílky které mi zůstaly v mrazáku. Pak jsem měla zbytek tvarohu - rikoty, zbytek polohrubé mouky, zbytek másla a tuku a tři broskve které se nás chystaly opustit..
V podstatě z nouze ctnost!
Někdy ale právě takové recepty vyjdou nejlépe.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
2 vejce (dala jsem 1 vejce a 2 bílky)
200 gr polohrubé mouky
150 gr cukru
120 gr tuku (z čehož asi 80 gr rostlinného tuku a 40 gr másla)
120 gr rikoty
špetka soli
1 prášek do pečiva s vanilkou
strouhaná kůra z poloviny citronu
3 větší broskve (asi 300 gr)
- můžete použít stejné množství meruněk nebo třešní
2 -3 lžíce třtinového cukru na posypání
*****************************************************************************************************************************************
Tuk, vejce i rikotu (nebo tvaroh) vyndejte včas z lednice, aby měli pokojovou teplotu. Broskve oloupejte, pokud máte nektarinky, můžete nechat se slupkou. Nakrájejte na čtvrtky a pak na plátky a dejte do mísy. Změklý tuk utřete s cukrem a špetkou soli a když se cukr rozpustí, přidejte jedno vejce, pak druhé. Potom po částech rikotu a citronovou kůru a jen mírně prošlehejte. Mouku smíchejte s práškem do pečiva a po částech prosijte do směsi, vařečkou zlehka vmíchejte. Hustota těsta záleží hodně na tom, jaký tvaroh nebo rikotu použijete. Předem nakrájené broskve nebo i jiný druh ovoce pustí trochu šťávy, které jsem přidala do těsta, kdyby se vám pak zdálo moc řídké přidejte trochu mouky.
Použila jsem kulatou formu o průměru 26 cm, a pak jsem vertikálně zasunula kolem dokola plátky broskví.
Povrch jsem posypala třtinovým cukrem a dala péct na horkovzduch při 170° do zlatova. Trvalo to asi 35 minut, ale jako vždy se řiďte podle své trouby, svého vkusu a špejlí zkuste jestli je koláč propečený.
DOBROU CHUŤ!Usmívající se

Sladké broskvičky (Peschine dolci)

21. května 2018 v 7:00 |  Cukrovi a drobné zákusky
Další z receptů který mám uložený už pár měsíců, ne-li let. Velmi populární v italských cukrárnách, jedná se o chutné a atraktivně vypadající sladké broskvičky, které se dělají z těsta podobného lineckému, ale není to klasické linecké. Někde je dělají i z kynutého, viděla jsem je, jsou měkkoučké a nadýchané, ale nevím jak se chovají během dalších dnů. Otálela jsem dlouho, protože se mi příprava zdála složitá, ale není tomu tak.
Následující recept jsem vyzkoušela zrovna včera a tak vám je předkládám čerstvě upečené, naplněné a mírně přiopilé jak mají být.
Jejich zvláštnost spočívá právě v tom, že jsou obarvené do lehce červena díky likéru Alchermes, jestli neznáte nebo nemáte, dobře poslouží griotka nebo jiný červený likér, pro děti i ovocná šťáva. Nicméně alkohol je ředěný vodou, takže pokud to není batole, klidně dětem dopřejte. V Itálii si samozřejmě podobné problémy nepřipouštějí a broskvičky jsou jednou z nejoblíbenějších pochoutek juniorů. Před nástupem tolik reklamovaných svačinek bylo zvykem dávat dětem k svačině chleba pokapaný červeným vínem a posypaný cukrem. Prý to byla úžasná mňamka a vzhledem k tomu, že dřívější generace se dožívají úctyhodného věku, chyby se musí hledat asi někde jinde.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr hladké mouky
80 gr cukru
1 větší vejce
60 gr másla
2 lžíce mléka
1/2 prášku do pečiva s vanilkou
špetka soli
strouhaná citronová kůra
NÁPLŇ:
cukrářský krém - recept najdete zde
nebo čokoládový krém typu Nutella
nebo čokoláda rozpuštěná ve vodní lázni s trochou smetany
NA OBALENÍ:
100 ml likéru Alchermes, griotka nebo jiný červeně zbarvený likér, eventuálně červená ovocná šťáva
100 ml vody na zředění alkoholu
krupicový cukr asi 2 hrsti
***************************************************************************************************************************************
Vyndejte si včas z lednice máslo, vejce a mléko, musí mít pokojovou teplotu. Do mísy prosijte mouku s práškem a solí, přidejte změklé, nakrájené máslo, citronovou kůru, vejce a mléko. Vypracujte ručně - nejdřív rozmačkám vidličkou - nebo v robotu měkké těsto, má zůstat trochu lepivé, ale aby se s ním dalo pracovat, podle potřeby přidejte trošku mouky nebo mléka. Mě se osvědčilo dát jej asi na půl hodinky do lednice. Pak s pomocí kávové lžičky tvořte malé kuličky (vyplatí se poprášit si ruce moukou) a dávejte je na plech vyložený pečicím papírem trochu od sebe protože nabydou. Vložte do trouby předehřáté na 170°- pekla jsem na horkovzduch - a nechte je tam asi 12 minut, musí jen trochu chytnout barvu, jinak ztvrdnou. Tohle množství bylo na jeden větší plech.
Vzniknou polokouličky které po upečení dejte vychladnout na mřížku a připravte si krém.
Můžete je spojit jen tak jak jsou, ale je lepší je trochu vydlabat na spodní části, k tomu výborně poslouží ostrý nožík. Kouličku si dejte do dlaně, uprotřed obřízněte malý kroužek a opatrně odstraňte trochu těsta.
Do důlků i trochu okolo dejte vychladlý krém a spojte vždy dvě půlky dohromady, někdo místo krému dává marmeládu, v tomto případě nejlépe broskvovou. Dejte do lednice aby vše dobře zatuhlo.
Vezměte dvě hlubší misky, do jedné nalijte likér s vodou a do druhé cukr.
Namočte broskvičky v likéru (s mírou, ať se nerozmáčí), nechte minutku oschnout a pak je vhoďte do cukru kde je pěkně obalte. Musí být ještě trochu vlhké, aby se cukr uchytil. Pokud chcete dokonalost, můžete je ozdobit na jednom konci lístečkem máty, já jsem neměla, snad oslním příště.
Nechte je oschnout, chvíli rozležet a podávejte. Vydrží i několik dní na míse přikryté skleněným poklopem nebo v plechové krabici pokud je uchráníte před mlsouny a v teplejším počasí je lepší uchovávat v lednici. BUON APPETITO! Usmívající se


Jemné jablíčkové sušenky

14. května 2018 v 7:00 |  Cukrovi a drobné zákusky
Recept na jablíčkové sušenky jsem našla na Pinterestu a původně měly obsahovat kostičky jablek, jenže v poslední době nemáme na jablka štěstí a doma mi zbylo pár unavených, voskově se tvářících jejichž dužina chutná jako guma. Recept se mi ale zamlouval i proto, že sliboval rychlé pohoštění, vzala jsem tedy zavděk jablečnou přesnídávkou a místo kostiček dala hrozinky. Nedala jsem vejce, bylo uvedeno jen jedno a mám zkušenost, že jablečné pyré podobná těsta spojí stejně dobře a navíc dodá i lepší chuť. Pro ještě větší zjednodušení jsem jako odměrku použila kelímek od jogurtu o obsahu 125 ml.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 jablečná přesnídávka - zde 100 gr
- nebo 1 vejce podle originálu
2 kelímky hladké mouky (vyjde to asi na 170 gr)
1/2 kelímku mletých mandlí (můžete použít i ořechy, oříšky)
60 - 70 gr tuku nebo másla (dávám půl na půl)
1/2 kelímku třtinového cukru
1/2 kelímku bílého cukru
špetka soli
strouhaná kůra z půlky citronu
špetka skořice
1 lžička prášku do pečiva s vanilkou
hrozinky podle chuti (dala jsem asi 4 lžíce)
***************************************************************************************************************************************
Hrozinky namočíme do teplé vody (přidávám jako vždy i trochu rumu). Tuk rozpustíme v mikrovlnce nebo ve vodní lázni a necháme trochu prochladnout. Mezitím smícháme všechno suché - mouku prosátou s práškem do pečiva, mleté mandle, přidáme špetku soli a skořice.
V originále bylo psáno utřít vejce nejdřív s třtinovým cukrem a když se rozpustí, přidat bílý cukr a opět chvíli třít. Udělala jsem to samé s jablečnou přesnídávkou - tady je prodávaná bez cukru, takže pokud je ta vaše už sladká, trochu jej uberte. Pak jsem přidala strouhanou citronovou kůru a po částech vlila prochadlý tuk za stálého šlehání. Potom se už pracuje jen s vařečkou. Přidává se sypká směs až vznikne hustší hmota a nakonec vymačkané hrozinky. Dejte uležet do lednice asi na půl hodiny.
Předehřejte troubu na 170°horkovzduch.
Plech vyložte papírem na pečení a z těsta tvořte pomocí dvou lžiček malé hromádky. Vyšlo mi asi 30 sušenek, pokud chcete víc, zdvojnásobte si dávky. Původně to tak bylo, ale když dělám něco poprvé a obzvlášť recepty převzaté z internetu, jsem opatrná :-)
Upečeno je poměrně rychle, už po 10 minutách začaly sušenky zlátnout, přidala jsem další 2 minutky a vyndala, ale záleží na troubě. Pomocí papíru jsem přendala na mřížku a nechala vychladnout.
Sušenky byly opravdu jemné, velmi chutné a měkké, myslím že i díky jablečné přesnídávce. Pokud se uchovají v plechové krabici neztvrdnou, jestli se tak stane nevím za jak dlouho, protože mi byly hned odebrány a brzy snězeny.
Mám moc ráda podobná těsta, dají se kombinovat, například můžete místo hrozinek dát kousky čokolády nebo ovoce. DOBROU CHUŤ!
Usmívající se

Věnečky, věnečky, věnečky..

2. května 2018 v 7:00 |  Cukrovi a drobné zákusky
Opakovaný název v nadpisu není překlep - je to jen výsledek mého pátrání po správném receptu na žloutkové věnečky, tak jak mají být a chutnat. Žádná obrovská kola plněná krémem s příchutí chemie a politá lepkavou, příšerně sladkou hmotou. Bohudík (i když někdy si říkám bohužel) si jejich originální chuť ještě pamatuji z poctivých cukráren. Nechci oplakávat dny temna, ale i kdyby nic jiného, české cukrárny byly prostě "top".
Připravovala se z čerstvých surovin i složitější těsta jako odpalované, plundrové nebo listové. Zrovna tak krémy nebo polevy, žádné pytlíky s již ochuceným práškem do kterého se v lepším případě přidá mléko. Existují i výborné cukrárny, myslím že spíš v menších městech. Já soudím podle Prahy a konkrétně v jejím centru kromě všudy přítomného trdelníku a štrůdlu najdete hlavně krémové dorty a na pro mě tak drahé laskominy příliš často nenarazím, a když už, je to spíš srážka. Ale abych zbytečně neodbočovala.
Receptů na věnečky je bezpočet, s máslem, tukem, olejem... S moukou hladkou, polohrubou, hrubou...Vejce vážená se skořápkou i bez...S vodou nebo s mlékem..Někdo peče 20 minut, jiný aspoň půl hodiny...Někdo přidá méně vajec a trochu prášku do pečiva... Péct na horkovzduch nebo bez? Toť otázka hodná Hamleta..
Věnečků v nadpisu by mohlo být klidně dvacet...Chodila jsem kolem nich (receptů) strašně dlouho. Kdysi dávno jsem v prvotním nadšení předvedla Italům jak si u nás hezky mlsáme. Z odpalovaného těsta jsem poprvé vytvořila úhledné věnečky, plněné pudinkovým krémem. Opakovalo se pro velký úspěch, ale podruhé se vedlo hůř, jednak z těsta byla cítit vejce, zřejmě byla starší nebo se těsto dobře nepropeklo a pak jsem měla chytrý nápad ulehčit si práci a naplnila je hotovou šlehačkou. Ta se nejdřív tvářila jako nejnadýchanější šlehačka všech dob, aby asi po půlhodině neslavně splaskla,podobně jako moje cukrářské sebevědomí. Pak jsem věnečky jedla jen u odborníků a dělat je doma mě ani nenapadlo.
Když se časy a hlavně věnečky změnily, nastal čas jednat. Spolu s mladším synem jsem při návštěvě Prahy objevila jednu bezva cukrárnu v Dejvicích, kde se vyráběly nejen věnečky, ale i trubičky s pařížskou šlehačkou, rakvičky, laskonky a jiné radosti. Paní prodavačka a zároveň majitelka byla zhruba mého věku (čili pamětnice) a říkala, že se úmyslně zaměřili na dřívější sortiment.
Synkovi se nejvíc zamlouvaly právě věnečky a maminka slíbila, že upeče. Jak na zavolanou se na jednom z mých oblíbených blogů Babčiny recepty objevil zajímavý recept na sádlové věnečky a jala jsem se je vyzkoušet. Jelikož ale italské sádlo může být odlišné od toho českého, postupovala jsem opatrně a dala ho napůl s máslem. Na krém jsem zas objevila jeden z rikoty a pudinku na youtube od Marie Pačesové a aby byl obraz dokonalý, umíchala jsem i rumovou polevu. Od té doby jsem je pekla už 3x a brzy budou další reprízy!
A nyní můj konečně nalezený a osvědčený postup:
****************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Odpalované těsto:
250 ml vody
100 gr sádla nebo 50 gr sádla a 50 gr másla
200 gr prosáté mouky (dala jsem trochu polohrubé a trochu hladké)
větší špetka soli
5 vajec
Krém:
pudink uvařený z necelého půllitru mléka
250 gr rikoty nebo ne příliš mokrého tvarohu
cukr podle chuti
vanilka, eventuálně trochu rumu nebo vaječného koňaku
Poleva:
100 gr moučkového cukru
lžička rumu nebo rumová tresť
***************************************************************************************************************************************
Vodu s tukem a solí dáme vařit a když pěkně bublá, odstavíme na chvíli ze sporáku a vsypeme najednou všechnu mouku. Energicky mícháme až se vše spojí a dáme zpět na sporák, kde za stálého míchání "odpalujeme" asi 3 minuty až se utvoří koule a těsto se nechytá stěn hrnce ani vařečky. Mě se osvědčil vyšší nerez hrnec se silným dnem. Těsto přendáme do mísy a aby dříve prochladlo, trochu jej vařečkou rozprostřeme. Když je vlažné, přijdou na řadu vejce pokojové teploty. Jedno po druhém vmícháme - přidáme další až když je předchozí dobře zapracované. Někdo je nejdřív mírně rozšlehá vidičkou aby se spojila a pak po troškách přilévá.
Zapneme troubu na 200°bez horkovzduchu.
Těsto vpravíme do sáčku opatřené širší ozdobnou špičkou a hned použijeme. Pro zjednodušení dávám sáček do vyšší sklenice, ohrnu jeho okraje a vmanévruji těsto dovnitř pomocí lžíce. Pak jej vyndám, stlačím těsto dolů a nahoře dobře zakroutim.
Plech vyložíme pečicím papírem a děláme kroužky o průměru asi 6-7 cm, trochu od sebe, protože nabydou. Dělala jsem 2 vrstvy aby se pak věnečky lépe rozkrojily. Šlo to i od oka, ale pokud chcete být přesní, vyznačte si buď na vymazaný plech bez papíru kolečka pomocí formičky omočené v mouce, nebo jí obkreslete na pečicí papír, který pak dáte tím kresleným dolů. Jak vidíte, díky pátrání po internetu jsem okoukla i pár triků!
Uvedené množství je na zhruba 35 věnečků a vystačí na 2 větší plechy. Jelikož se má péct bez horkovzduchu (jinak hrozí že místo věnečků budete mít placičky), musí se dělat každý plech zvlášť.
Nechte péct asi 8 minut na 200°, pak stáhněte na 180°a dopékejte dalších zhruba 20 - 25 minut do světlého odstínu. Záleží na troubě, mě to vyšlo takhle :-)
Potom si jeden věneček rozřízněte a zkuste, jestli není uvnitř vlhký, musí být dutý a suchý, jinak přidejte nějakou minutu navíc. Věnečky musíte rozkrojit ještě teplé, aby z nich unikla pára, studené se pak lámou.
Krém je lepší připravit předem. Uvařila jsem pudink kam jsem dala o něco méně mléka, nechala prochladnout a pak jsem našlehala rikotu ( nebo ne moc mokrý tvaroh) s cukrem a přidávala po částech pudink. Na polevu jsem použila asi 100 gr moučkového cukru a zhruba lžičku rumu a trpělivě třela do zhoustnutí. Opět děláno od oka, takže eventuálně přidejte trochu cukru nebo rumu.
Nejdřív jsem potřela vršky věnečků polevou, pak naplnila spodky krémem - i tady dejte dvě vrstvy - a nakonec přiklopila vrškem.
Místo polevy, která se někomu může zdát moc sladká, stačí jen pocukrovat moučkovým cukrem s vanilkou.
Na druhý pokus jsem je zkusila upéct podle jiného receptu, kde bylo na těsto použito mléko místo vody.
Ještě že jsem se naučila být při premiérách opatrná a dala napůl s vodou, jinak bych je myslím spálila.
Je pravda, že věnečky mají pak výraznější rýhování, ale když na povrchu zhnědly, uvnitř nebyly úplně propečené. Vypla jsem troubu a nechala dosušit, ale musela jsem hlídat. Nakonec vypadaly dobře, jak je snad na fotce vidět.

Taky krém jsem udělala trochu jinak - utřela jsem žloutek se 4 plnými lžícemi cukru, přidala 250 gr rikoty a po částech 250 gr mascarpone, podle chuti rum. Byl moc dobrý a na přípravu rychlejší. Ricotta jej trochu odlehčí, ale zůstane jemná, smetanová chuť.
Celkově jsem byla s recepty moc spokojená, strávnící taktéž a příště se chystám na banánky. DOBROU CHUŤ!

Stopy

25. dubna 2018 v 16:22 |  Zážitky a různé...
Ráda jsem přijala výzvu od Blondýny - Simonky na téma o zvířatech, ke kterým jsem měla od malička vřelý vztah. Můj sen byl mít pejska, nejlépe zlatého kokršpaněla, ale v našem malém pražském bytě nebylo dostatek místa pro cokoliv většího než akvárium s rybičkami.
Po pravdě řečeno, jako první se u nás objevili dva malí stehlíci. Bylo to v letech hlubokého komunismu a tatínek je z recese pojmenoval Nikita a Sergej. Měli velkou klec, dostatek zrní, boudičky na spaní, houpačku a jednou za měsíc nebo tak nějak, jsme dobře zavřeli okna a vypouštěli je z klece ven abychom jí mohli řádně vyčistit. Kupodivu se zpět do vězení vraceli dobrovolně.

Foto z internetu

Na jarní a letní prázdniny jsem jezdila k babičce na venkov a tam byla kočka Minda, králíci, slepice, rodila se kuřátka a koťátka a mohla jsem se kamarádit se všemi pejsky z vesnice.
Domů mezitím přibylo i to malé akvárium s několika krásně zbarvenými rybičkami. Tatínek jej mistrně umístil nad malou televizku (měli jsme tenkrát opravdu málo místa) a když se jednou vrátil se zábavního zařízení a chtěl televizi zapnout, opřel se o akvárko, lépe řečeno se na něj pověsil a pak jsme rybičky měli na pár dní ve velké sklenici od okurek a vytopenou televizi. Pamatuji si ale, že nám jí dokonce opravili i když museli vyměnit skoro všechny součástky a důvod pro tak radikální zákrok považovali přinejmenším za kuriózní.

Foto z internetu

V Itálii kam jsem se vdala, měli doma už asi třetího pejska, přesněji řečeno fenky a všechny se jmenovaly Lady aby se to nepletlo.
Pak nám jedna sousedka věnovala dvě andulky a kanárka, přibyla i straka která měla poraněné křídlo. Chyběla mi jen kočička, ale manžel nechtěl kvůli psovi a pak se prohlašoval za psomila a méně za kočkomila.
Jak už to tak chodí, odříkaného chleba největší krajíc. Naproti nám bydlel veterinář a někdo mu přinesl 3 malá koťátka pro která se hledal příbytek. Slovo dalo slovo a když jsem jednou přišla domů, manžel mě uvítal slovy "máš tam kočku". A nejen tak někde - vybrala si jako svůj pelíšek postýlku mladšího syna a uvelebila se rovnou na polštářku. Černá jak uhel, naše Suzy nás oblažila svou přítomností a několika koťaty, z manžela se stal kočkomil do takové míry že jsme jeden čas měli doma asi sedm chlupáčů. Suzy se zvrhla s kocourem veterináře a povila 4 koťátka. Dále k nám docházel kocour Silvestr, který se jednou ztratil a neviděli jsme ho víc jak týden. V té době, v 90 letech, byla Itálie pod nájezdem emigrantů z Balkánu o kterých se říkalo, že chytají kočky a jedí je. Když už jsme Silvestra oplakali, vzbudilo nás ve 3 ráno úpěnlivé mňoukání. Silvestr seděl na římse - bydleli jsme v přízemí - špinavý, hubený, poškrábaný a nehezky vonící. Dostal najíst a napít a spal plné dva dny. Emigrantům unikl, ale zřejmě se dostal do spárů kocourů zápasících o kočičí přízeň.


Čas šel dál, zvířátka přicházela a odcházela, koťátka se rozdala, my jsme se přestěhovali a do nového bytu s námi šla jen jedna kočka jménem Brenda (matka Suzy, otec siamský fešák z horní ulice).
Po čase odešla i ona do kočičího ráje, dožila se úctyhodného věku 16 let. Rok jsme drželi smutek a pak syn přinesl černou kočičku které dal jméno Sissi a ta je s námi dodnes. Jako jediná ze všech se přátelí se mnou jen ve chvílích /jako třeba teď/ kdy zapnu počítač nebo jsem na telefonu. Svou náklonost mi vyjadřuje tím, že přechází sem a tam po mém břiše a občas mě sekne packou. Můj choť se stal jejím pánem, vůdcem, miláčkem a sluhou - jídlo přijímá pouze od něj, od ostatních jedině v krajním případě a ještě trucuje - čeká na něj před koupelnou, před pokojem a když slyší výtah, naběhne ke dveřím. Zřejmě rozpozná i jak zavře dveře dole u vchodu protože můj příchod domů s ní vůbec nehne, maximálně pootevře jedno oko, většinu dne totiž prospí a probere se až kvečeru.


Možná, že jí vadí i to, že jsem adoptovala jednoho pejska. Místo vysněného zlatého kokršpaněla je to fenka zlatého retrívra. Její panička bydlí dole v ulici, známe se už hodně let a kromě ní má doma ještě čtyři kočky, velký dům a zahradu. Bohužel i málo času, protože pracuje celý den a synové se rozutekli po svém. Slečna pejsková má ráda společnost a vydá asi za tři kokršpaněly. Má zákaz skákat po lidech, ale když není panička doma, využíváme toho a objímáme se o stošest, jen se musím nejdřív někde zapřít, protože je to jako když na vás spadne almara. Chodíme spolu na procházky a spokojenost je na všech stranách, maminka nemá výčitky svědomí, holčička je nadmíru šťastná z oňuchávání keříků a společnosti pejsánků a teta se hezky projde.



Všechna naše zvířátka, ať domácí, nebo s přechodným bydlištěm zanechala nejen evidentní stopy v našich srdcích, ale i na našich pohovkách, postelích, židlích a květinkách. Ve skříni mám oblečení rozdělené na letní, zimní a pro psa. Někde jsem četla tuto frázi:
Bohatí lidé mají na šatech etikety módních firem. Šťastní lidé zvířecí chlupy!

Kam dál