VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Červen 2015

Parmská šunka se žlutým melounem (Melone e prosciutto)

30. června 2015 v 7:00 Zeleninové pokrmy
V horkých letních dnech přijde vhod něco lehkého,osvěžujícího, vychlazeného..a hlavně aby se nemuselo stát dlouho u plotny!! Momentálně zde máme horkou africkou vlnu, teploty dosahují slibovaných 35' a více a vaření stalo se utrpením..Ale my máme v lednici vychlazeného cukrového melouna a jemně nakrájenou parmskou šunku, stačí pár minut a lehká svačinka nebo i večeře je na světě. Pokud se někomu zdá až moc lehká,doplní jí např.Rýžovým salátem - meloun se šunkou je totiž "oficiálně" předkrm. Ale nic vám nebrání v tom podávat jej třeba s křupavou bagetou a na závěr jako dezert zmrzlinku.
INGREDIENCE:
na 1 žllutý meloun asi 100 gr velmi tence nakrájené parmské šunky
Dobře vyzrálý meloun překrojíme na půl a vydlabeme semínka. Pak nakrájíme na měsíčky a oloupeme. Vezmeme plátek šunky a obtočíme kolem každého měsíčku,dáme vychladit a podáváme.
Toť vše, celý ten zázrak! Četla jsem recepty na různé saláty z melouna a šunky s oříšky,s olivami,zeleným salátem, rukolou...proti gustu žádný dišputát, říkávaly naše babičky a to platí doposud. Ale italské babičky (a vím že i vnučky) říkají že v jednoduchosti je síla a jelikož je to typicky italský pokrm - snad bychom na ně měli dát...
Kombinace sladký - slaný je v Itálii dost oblíbená,např.kromě melouna se šunkou najdeme i fíky obalené šunkou, nebo hrušky podávané se sýrem pecorino, pikanktnější vyzrálé sýry s medem nebo ovocnými marmeládičkami,prodává se čokoláda s peperončinem, se zrnkem soli..ochutnala jsem a mohu jen doporučit,je to perfektně vyvážená chuť.
A na závěr - jak se pozná dobře vyzrálý meloun? Kdo na něj ťuká,kdo zvažuje v rukou dva stejně velké melouny (ten těžší je prý zralejší) kdo k nim čichá, kdo ohmatává stopku...
Nejlépe to asi vystihuje italské přísloví "DO ŽEN A DO MELOUNŮ SE NEVIDÍ !" Smějící se

Jak jsme jeli do Říma podruhé...

24. června 2015 v 23:49 Krásy Itálie
I naše druhá cesta do Říma proběhla výborně. Měli jsme opět štěstí na počasí,ale bylo to o chlup - několik dní před odjezdem bylo chladno a často pršelo a dokonce den předtím se na Řím sneslo krupobití a tolik vody,co normálně naprší za celý měsíc...Tzv."vodní bomba" které se bohužel opakují stále častěji.Čtvť ve které je naše nádraží byla zatopená půl metrem vody...Ale měli jsme lístky na druhý den a bylo krásně jasno,idelální teplota která pak během dvou - tří dnů stoupla na 30° a což by nebylo na pochodování Římem to nejlepší.
Opět jsme tradičně začali návštěvou Vatikánu a odtamtud pokračovali přes most až na Piazza Navona - náměstí Navona, jedno z nejkrásnějších a nejznámějších v Římě. Původně byl na tomto místě první římský stadion (z roku 85) o čemž svědčí i oválný půdorys. Jeho rozměry jsou 276m na délku a 106 m na šířku a vešlo se do něj 30 000 diváků.Jméno náměstí bylo původně "in Agona" z řeckého "agonis" což znamená "hry" protože na stadionu se převážně konaly atletické závody. (Foto- jediná- vypůjčená z netu,můj foťáček nedokázal vyfotit celé náměstí :-))
Za jeho dnešní podobu vděčíme vlivné rodině Pamphili která se v roce 1641 usídlila v Římě.Z jejich rodu pochází i papež Innocenzo X který se stal významným mecenášem a podpůrcem tehdejších umělců a architektů. Pro svůj projekt vybral ty nejlepší - např.architekty a sochaře Bernini - jeho dílem je Fontána 4 řek (Fontana dei Quattro fiumi) uprostřed náměstí - sochy symbolizují 4 řeky kontinentů známých v té době - Dunaj,Nil, Ganga a Rio della Plata, dále Francesco Borromini a Girolamo Rainaldi (kostel Svaté Anežky v Agoně - Chiesa di Sant'Agnese in Agone, postavený před fontánou 4 řek). Součástí fontány je jeden ze 13 římských obelisků , Obelisko agonale vysoký přes 30 metrů od podstavce fontány až k holubici na jeho špičce.Náměstí je symbolem římského baroka.
Existuje legenda, neví se zda pravdivá,o rivalitě mezi umělci Bernini a Borromini. Bernini umístil svou fontánu přímo před kostel sv.Anežky a socha znázorňující Rio della Plata má vztyčenou ruku jakoby na ochranu před vidinou kostela a ta která představuje Nil má z téhož důvodu zavázanou hlavu :-)) .

Fontána 4 řek je umístěna uprostřed náměstí které zdobí další 2 fontány - Fontana del Moro na jižní straně a Fontana di Nettuno na severní.
Celkový pohled je opravdu úchvatný..
Důkazem že v Římě doslova narazíte na historii na každém roku je toto sloupořadí,zbytky Adrianova chrámu (colonnato di Adriano), který byl postaven po jeho smrti,k uctění jeho památky. Je ale pravděpodobné že bylo započato samým Adrianem a mělo být věnováno jeho manželce Sabině. Po jeho smrti stavbu dokončil jeho následnik,Antonio Pio v roce 145 n.l.
Další zastávka byl Pantheon - ten by si zasloužil článek sám pro sebe. Jeho jméno v řečtině znamené "pan" -"všichni" a "theon" - bohové a je to svatý chrám zasvěcený všem božstvům. Byl postaven v letech 27 - 25 př.n.l. Marcusem Vipsaniem Agrippou - zeť a přítel imperátora Augusta- a po požárech v letech 80 a 110 n.l. znovu postaven imperátorem Adrianem.
Stavba je perfektně sférická, výška je stejná jako její průměr a měří 43,44 m na 43,44m. Tato charakteristika odpovídá klasickým kritériím stabilní a vyrovnané architektury, díky perfektním geometrickým výpočtům.
Od starověku byl Pantheon považován za jedinečnou stavbu. Na jeho kopuli nebylo použito armatur a je to doposud největší kopule z litého betonu.Směrem k vrcholu byla stále více odlehčována aby se nezbortila svou vlastní vahou.Poslední řady jsou z pemzy (ano, zrovna tím,kterým si obrušujeme patičky) jehož charakteristickou je právě tvrdost a lehkost.I tak kopule váží asi 4 500 tun. Ve špici je vytvořený kulatý otvor (oculo) o průměru 9 m, kterým proniká přirodní světlo. I zde je něco naprosto unikátního - celá stavba byla projektována tak,aby světlo přesně v poledne , dne 21.4. (Římské starověké vánoce) dopadalo na vchod kterým vcházel imperátor aby se zůčastnil oslav -prapradědeček reflektoru :-))
Říkalo se,že do Pantheonu neprší. Není to tak úplně pravda,za deštivých dnů vniká voda otvorem poměrně hojně. Tato legenda zřejmě pramení z faktu,že podlaha je lehce vypouklá a je v ní celkem 22 otvorů sloužícich právě k filtraci vody. Při mírnějším dešti se proto zdá,že dovnitř neprší.
Díky otvoru sloužil Pantheon i jako pozorovatelna astrologických úkazů.
Obvodové zdi jsou velmi silné - 6,4 m.Po vnitřním obvodě zdiva je celkem 7 výklenků.
Od 16 století se v chrámě pohřbívalo. Je zde např.pohřbeni první dva italští králové,Vittorio Emanuele II a Umberto I. s manželkou královnou Margheritou,malíři Raffaello Sanzio a Annibale Carracci, architekt Baldassaro Peruzzi aj.
Chrám dnes slouží i jako katolický kostel a jako národní mauzoleum.
Obyvatelé Říma jej nazývají také "Rotonda"-kruh a toto jméno dostalo i náměstí na kterém se Pantheon nachází.
Plni dojmů jsme odešli z Pantheonu směrem k Vittoriano a odtud z terasy jsme se naposled kochali vyhlídkou na věčné město které v sobě skrývá ještě mnoho krás...Takže další návštěva na sebe nenechá dlouho čekat...!

Babiččiny dortíčky (Tortine della nonna)

18. června 2015 v 7:00 Moučníky
Originální název receptu je Torta della nonna - Babiččin dort pečený v koláčové formě,ale v mnoha pekařstvích nebo cukrárnách jej najdete i v podobě menších dortíčků. Jde o typický toskánský koláč ze dvou vrstev lineckého těsta plněných cukrářským krémem a navrchu posypaný pinoly. Lze jej připravit i bez vrchní vrstvy těsta jako jsem to udělala já. můžete zvolit jak první,tak druhou variantu. V každém případě je lepší nejdříve spodní těsto mírně předpéct protože jak jistě znáte i u jiných vlhkých náplní,např.tvarohu,těsto se špatně propéká a někdy zůstane napůl syrové.
Problém bude spíš sehnat dobré pinoly. Už víckrát jsem slyšela že pinoly prodávané v Česku bývaji nahořklé a nedobré, někdy i nehezky "vonící". V tom případě se jedná o staré pinoly a je lepší je nahradit např.mandlovými lupínky.Bude vám to trochu víc chřupat :-). A když už se takto "prohřešíte" oproti originálu,můžete do krému přidat i trochu čokoládových peciček nebo udělat rovnou čokoládový krém...Získáte tak "dortíčky české babičky" Smějící se
INGREDIENCE:
LInecké těsto:
300 gr hladké mouky
100 gr cukru
200 gr tuku nebo másla
2 žloutky
špetka soli
citronová kůra
vanilka
Do mouky přidáme sůl a rozsekáme studené máslo nebo tuk. Dobře promneme až získáme drobenku.Pak teprve přidáme cukr, trochu strouhané citronové kůry a vanilky, opět promneme a nakonec dáme rozmíchané žloutky. Rychle spojíme v těsto a uložíme do lednice zabalené v potravinářské folii aspon na půl hodiny.Mezitím připravíme cukrářský krém. Přikryjeme jej folii aby se neudělal škraloup a necháme trochu zchladit.Jestli budete dělat koláč vcelku,použijte formu o průměru 24 - 26 cm. Na dortíčky jsem dala formičky o průměru 10 cm. Rozválejte těsto (jestli chcete dělat i vrchní vrstvu,oddělte asi 1/3 ) a vyložte jím vymazanou a moukou vysypanou formu. Nechte trochu vyšší okraj,spodek propíchejte vidličkou a dejte do trouby předpéct - stačí 8-10 minut. Pokud se těsto vzdouvá,znovu propíchnu a trochu vidličkou stlačím - většinou to stačí.Pak jej vyndáme z trouby a po chvíli nalijeme krém.Pak buď posypeme hned pinoly (nebo mandlemi) anebo přikryjeme druhou, o něco tenčí vrstvou těsta.Dobře přitlačte ke spodní vrstvě těsta a posypte jako v předchozím případě.Není uvedeno vejce na potření,takže je trochu přitlačte, mršky rády padají:-))
Dáme zpět do trouby a dopečeme. Pokud by pinoly nebo mandle začaly moc zlátnout,přikryjte je alobalem.Upečené a prochladlé vyklopíme z formy a cukrujeme moučkovým cukrem.

Cukrářský krém

15. června 2015 v 7:00 Dezerty
Tam kde se v českých receptech používá pudink,tam se v Itálii většinou použije "crema pasticciera" - cukrářský krém. Zdá se mi,že Italové nemají k pudinkům,zvláště těm připravovaným ze sáčku, nijak velkou důvěru ani vřelý vztah, i když jej občas taky dělají doma nebo se kupuje už hotový.
Cukrářský krém je hladký,jemné chuti,připravuje se z vaječných žloutků,mléka,cukru a hladké mouky nebo ještě lépe z Maizeny .Používám jej hlavně jako náplň do dortů nebo pod ovoce při přípravě letních ovocných zákusků, plním jím bigné (malé bochánky z odpalovaného těsta) a věnečky. Je výborný i samotný, ozdobený ovocem,šlehačkou a malými cukrářskými piškoty. Pokud přidáte trochu kakaa nebo strouhané čokolády ještě za tepla,získáte čokoládový cukrářský krém. Příprava není složitá je jen potřeba dobře rozmíchat suroviny a hlavně nezapomenout míchat během vaření! Které ale netrvá víc než pár minut...
INGREDIENCE:
1/2 litru mléka (lépe plnotučného)
3 žloutky
3 plné lžíce Maizeny
3-4 plné lžíce cukru
citronová kůra,vanilka
Z mléka odebereme asi půl skleničky a zbytek dáme ohřát do hrnku který jsme předtím vypláchli studenou vodou (mléko se pak nepřichytává). V misce rozmícháme žloutky s cukrem,vanilkou a prosátou Maizenou.Dobře vymícháme aby se neutvořily žmolky. Pak postupně (používám sítko) přiléváme do horkého mléka které odstavíme z plotny. Přidáme citronovou kůru a vše dobře promícháme a postavíme znovu na sporák. Na mírném plameni neustále mícháme až krém zhoustne. Povaříme jen velmi krátce a odstavíme. Necháme vychladnout a aby se neutvořil škraloup,pokryjeme potravinářskou folii. Nebo můžete povrch mírně posypat cukrem - slouží k tomu samému účelu.
Je lepší použít krém ještě než vychladne úplně, zrovna jako u pudinku.
Ještě malou poznámku - zdá se mi to nebo už naše české pudinky nejsou jako dřív? Připadají mi nějaké rosolovité a i chut je trochu jiná ..ale možná se změnily i moje chutě :-)


Těstoviny Norma (Pasta alla Norma)

11. června 2015 v 7:00 Těstoviny
Norma je jméno nejslavnější opery italského operního skladatele Vincenza Bellini, rodáka ze Sicílie,konkrétně z města Catania. Vypráví se,že jméno tomuto pokrmu dal italský komediograf,též rodák z Catánie , když po jeho ochutnání prohlásil "tohle je Norma!" čímž přirovnal skvělou operu ke skvělému jídlu..Typické silcilské produkty jako lilky,rajčata a bazalka spolu se slanou ricottou jsou zde opravdu mistrovsky spojené.
INGREDIENCE:
400 gr penne (ale lze použít i jiný druh těstovin, kvalitních italských)
2 střední lilky
400 gr rajčat - nejlépe dobře uzrálých,spařených a oloupaných. Pokud nemáte,můžete použít i italské "pelati"(loupaná rajčata v plechovce)
2 stroužky česneku
hrstka čerstvé bazalky
200 gr slané ricotty
olivový olej
hrubá sůl, pepř
Recept je trochu náročnější časově,ale např.omáčku si můžete připravit předem a zrovna tak lilky. Pak už se všechno dodělá za krátkou dobu - než se uvaří pasta!
Lilky omejeme a nakrájíme i se slupkou na plátky asi 3-4 mm. Rozprostřeme první vrstvu do cedníku,posypeme hrubou solí,pak další vrstvu a sůl atd. Zatížíme (např.talířkem na který dáme ještě něco těžšího,stačí hrnek s vodou) a necháme asi hodinu "vypotit" Lilky tak ztratí hořkou chut.Mezitím si připravíme omáčku - do kastrolu dáme olivový olej a rozmáčknuté stroužky česneku. Mícháme a když zezlátnou,přidáme rajčata. Vaříme asi půl hodiny za občasného míchání až se rajčata rozvaří a pak propasírujeme nebo rozmixujeme.
Dáme vařit vodu na těstoviny.
Lilky dobře propláchneme vodou a osušíme. Na pánvi rozehřejeme olej a plátky opečeme do zlatova. Vyndáme a necháme vychladnout,pak nakrájíme na proužky. Pár plátků můžeme nechat na ozdobu.Rozkrájené lilky vložíme do horké omáčky,přidáme nahrubo strouhanou slanou ricottu ,sekanou bazalku,dochutíme pepřem a vhodíme uvařené penne. Ještě promícháme na ohni pár vteřín a máme hotovo.Na talíři ozdobte plátkem lilku.
Slaná ricotta je typický produkt Sicílie,takže pokud jej neseženete,můžete nahradit tvrdým tvarohem a trochou strouhaného sýra pecorino. Není to úplně to samé ale pokud k vám na oběd nepřijde zrovna Sicilián,nikdo to nepozná :-))
Italové jsou totiž velice hákliví na nějaké upravování, zaměnování a odlehčování jejich typických pokrmů a dokonce i na používání surovin které nepocházejí zrovna z toho či onoho kraje kde se pokrm zrodil. Např.na "Normu" nepatří žádný parmezán protože v době kdy vznikla jej na Sicílii vůbec neznali.
Ani cibule nebo jiná kořenová zelenina která se běžně používá při přípravě rajské omářky je v tomto případě zakázaná - na netu jsem našla takto upravený recept a pod ním komentáře rozhořčených Siciliánů - a nebylo jich málo. Tak přece nebudeme riskovat :-))

Toskánské moře

8. června 2015 v 7:00 Krásy Itálie
Většina zájezdů k italskému moři pořádaných českými cestovními kancelářemi směřuje k Jadranu, od Rimini až k pobřeží Kalábrie. Důvodem je poměrně nízká cena a často bývají penziony spravované českými majiteli nebo alespon s českým personálem. Další atrakcí jsou různé zábavní parky, diskotéky,fitka a vůbec všechno co zaručuje aktivní dovolenou.
V Toskánsku je situace trochu jiná.Není zde tak masová turistika i když zábavných podniků - některých i exkluzívních a s dlouhou tradicí -,diskoték,restaurací, barů a cukráren je dost na každém kroku.Pobřeží v horní části se jmenuje Versilia a nejznámější letoviska jsou Viareggio,Lido di Camaiore a Forte dei Marmi v okresu města Lucca.Můžete se kochat západem slunce nad Thyrrenským mořem a za zády pohledem na Apuánské Alpy.
Pláže jsou velmi dobře vybavené , o něco méně přeplněné než u Jadranu a v některých místech,jako např.Forte dei Marmi jsou luxusní záležitostí pro bohaté a velmi bohaté - v poslední době je toto letovisko bráno útokem především rukými turisty.Ale ne každý bohatý je "signore" jak tady říkaji,t.j.pán ve smyslu výchovy a kultury. Byl proto vydán Dekalog slušného chování v ruštině - např.nechodit přímo z pláže s nahým pupkem a nohama plnýma písku do restaurací, nehulákat na pláži,neopíjet se tam a celkově nerušit. Prý nebyl přijat s povděkem ale situace už byla opravdu vyhrocená..:-)
Čím dále pojedete na jih,tím je moře i pobřeží malebnější.
My jezdíme už několik let do oblasti zvané Maremma.Rozprostírá se mezi Toskánskem a Laziem a je dlouhá asi 150 km.
Nejznámější letoviska jsou "naše"San Vincenzo, dále Cecina,Donoratico a Marina di Bibbona, nacházející se v okrese Livorno pod který spadá i ostrov Elba,jehož siluetu můžete vidět prakticky z celého pobřeží. Za pěkného a jasného počasi jsou vidět i ostatní ostrovy jako Gorgona,Giannutri,Giglio (něco vám to poslední jméno připomíná? - ano,právě tam ztroskotala Concordia..) a dokonce i obrysy Korsiky.
Celé pobřeží je nazýváno též Pobřeží Etrusků protože právě zde tento národ sídlil o čemž svědčí i nesčetné archeologické nálezy. Velmi významná je např.necropole v Populonii a další unikáty najdete v Archeologickém muzeu ve městě Piombino. Odtud se také dostanete po zhruba hodinové plavbě trajektem na ostrov Elba.
Pokračujeme-li ještě víc na jih můžeme obdivovat letoviska jako Follonica,Castiglione della Pescaia, Punta Ala, Argentario na okrese Grosseto - tam najdete i víc exkluzívních hotelů a apartmánů.
Již po několik let je většina letovisektoskánského pobřeží držitelem tzv.Modré vlajky (Bandiera blu) která se uděluje tam kde je největší kvalita co se týče čistoty moře spolu s kvalitou služeb. Za všechnu tu krásu,pohostinnost a historii (a nelze zapomenout i na výborné jídlo a pití!) se samozřejmě platí.
Hotely v Toskánsku jsou tak o 1/3 dražší než na druhé straně Itálie. Ale kdo tady strávil dovolenou,dá mi jistě za pravdu že jsou to dobře utracené peníze. Kromě toho,že lze najít ubytování i v kempinku - pořád dražší než u Jadranu,ale cenově dostupnější než hotel -nebo v penzionech či apartmánech. Pokud máte možnost jet i mimo největší sezonu, což je červenec a srpen jsou ceny ještě nižší.
A další velkou výhodou je dostatek volných pláží,po celém pobřeží od Ceciny jich najdete kilometry. Kdo má rád pohodlí,pro toho tu jsou samozřejmě i vybavené pláže s veškerým komfortem.
I české cestovní kanceláře nabízejí zajímavé pobyty v Toskánsku,nicméně kdyby měl někdo zájem at už o pobyt u moře nebo i ve vnitrozemí ,ráda poradím!Stačí napsat na mailovou adresu uvedenou v záhlaví blogu.
Nemám ani nespolupracuji se žádnou cestovní kanceláří takže porada je čistě amatérská ale udělám co je v mých silách :-)) A také doufám,že některým z mých návštěvníků blogu budu moc říct : BENVENUTI IN TOSCANA!Smějící se

Koláčky z tvarohového těsta s marmeládou (Dolcetti di ricotta e marmellata)

4. června 2015 v 7:00 Cukrovi a drobné zákusky
Koláčky z tvarohového těsta - nebo z rikoty - jsou po upečení křehké a mají výhodu že uležením ještě získají na chuti a neosychají. Marmeládu si zvolte sami podle vaší chuti, výborná jsou i povidla. Vozím si je z Prahy (domácí!) i když letos mě už kamarádka připravila na to,že asi nebudou protože se neurodily švestky...:-((
Nicméně se mi podařilo objevit italskou švestkovou marmeládu která se jim dost podobá i když to není úplně to pravé povidlové :-)
INGREDIENCE:
300 gr tvarohu nebo rikoty
300 gr hladké mouky
150 gr másla nebo tuku (dávám zhruba půl na půl)
150 gr cukru
1/2 prášku do pečiva
vanilka, citronová kůra,sůl
marmeláda
vejce na potření
moučkový cukr na posypání
Smícháme mouku,prášek do pečiva,vanilku a větší špetku soli.Rozmícháme tvaroh aby v něm nebyly kousky. Utřeme máslo s cukrem, přidáme tvaroh, strouhanou citronovou kůru a po částech směs mouky.Vypracujeme hladké těsto které dáme aspon na hodinu odpočinout do lednice. Pak vyválíme na pomoučeném válu a tvořítkem nebo skleničkou o průměru asi 7 cm děláme kolečka. Polovinu jich vprostřed křížem nařízneme. Na plná kolečka dáme doprostřed lžičku marmelády,přiklopíme naříznutým kolečkem a okraje dobře přitiskneme.Pak znovu pomocí formičky odřízneme přebývající okraje. Potřeme rozšlehaným vejcem a dáme péct při 180' až zezlátnou. Vychladlé cukrujeme.


Tagliatelle s masovým ragú (Tagliatelle con ragú di carne)

1. června 2015 v 7:00 Těstoviny
Tagliatelle con ragú je typický italský pokrm na který existuje recept více či méně podobný v každém regionu. Je ragú bolonské, toskánské,neapolské..atd. Jedno mají ale společné - kvalitní maso a dlouhé vaření na mírném plameni - jen tak se prolnou všechny chutě a získáte ragú silně vonící masem a jemné konzistence. V Neapoli se vaří dokonce několik hodin...Základ je mleté maso,rajský protlak - nejlépe doma dělaný a zásadně bez různých příchutí (je absolutně zakázaný kečup který se ostatně v italské kuchyni k přípravě pokrmů nikdy nepoužívá), kořenová zelenina jemně nasekaná a pak produkty typické pro ten či onen kraj - v Toskánsku to může být králičí maso nebo salsiccia kterou používají také v oblasti Boloně kde přidávaji i vepřové maso a pancettu,v Neapoli typická pikantní tenká salsiccia a čím dále na jih,tím bývá ragú pikantnější...Pak má samozřejmě každá hospodyně své "vychytávky".
Dnešní recept je ten kde se ragú vaří společně s kusy králičího masa.
INGREDIENCE:
350 gr tagliatelle
300 gr mletého hovězího masa
1/2 králíka
1 cibule
1 mrkev
1 stonek řapíkatého celeru
300-400 gr loupaných rajčat rozsekaných na kousky
snítka rozmarýnu
2 stroužky česneku
1/2 sklenky kvalitníhp červeného vína (není to škoda :-)) - nekvalitní víno může pokazit celý pokrm)
sůl ,pepř,olivový olej
strouhaný parmezán - čím víc tím líp ale pokud možno ten pravý!
Králíka dobře opláchneme a rozporcujeme. Cibuli, mrkev a celer nakrájíme na kousky a osmahneme na oleji spolu se snítkou rozmarýnu a rozmačkaným česnekem.Pak vložíme oboje maso a orestujeme. Vyjmeme rozmarýn, vlijeme víno a zvýšíme plamen dokud se neodpaří alkohol, potom přidáme rajčata,sůl a pepř a za občasného míchání dusíme na mírném plameni do měkka. Pokud je potřeba, mírně podlijeme horkou vodou nebo vývarem ale s mírou,ragú nesmí být řídké. Vyjmeme kousky králika a až trochu prochladne,obereme z něj maso,nasekáme na drobno a vložíme zpět do ragú a opět povaříme. V osolení vodě si mezitím uvaříme tagliatelle. Odolejte zvyku mnoha čekých restaurací servírovat tagliatelle s důlkem uprostřed do kterého se vloží ragú nebo jiná omáčka - hezky to vypadá ale úplně jinak vám těstoviny budou chutnat když je úplně nedovaříte (stačí o minutu méně než říká návod) a zcezené (a nepropláchnuté!) vhodíte ihned do hrnce nebo pánve s horkým ragú a na mírném plameni dobře promícháte. Posypte strouhaným sýrem a s dalším parmezánem který dáte na stůl a každý si pak ještě přidá podle chuti.

Mu