VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Jak se vaří knedlíky v Itálii?

27. září 2015 v 15:12 |  Bezmasà jìdla
Špatně! Za prvé, není tady hrubá mouka. Za druhé, housky nejsou jako české housky. Za třetí, odvážná kuchařka která se do nich přesto pustila, knedlíky nikdy v životě nedělala - na to byl u nás doma tatínek. Tvrdil že knedlíky dokáže správně udělat jen chlap, protože má sílu je pořádně propracovat (znáte to - zpracujte těsto až se vytváří puchýře /na rukou ? nikdy se mi takové těsto nepodařilo udělat / pozn.aut./ )
Knedlíky ( u nás doma v Itálii zvané "chnetlíky") jsem se rozhodla uvařit stůj co stůj kvůli synům. Při návštěvě Čech se v nich probudila česká polovina a do chnetlíků se okamžitě zamilovali. Manžel je odvrhnul a do dneška je sveřepě nazývá "ty krájené noky".
První pokus nedopadl dobře. Nedbaje rad jsem na knedlíky použila místní hladkou mouku a výsledkem byl opravdu nok, bohužel ne příliš krájitelný. Nicméně chlapci, vedeni zřejmě víc hladem než láskou k mamince prohlásili že jim chutnají a dokonce si i přidávali (mají dobré zuby).
Podruhé jsem vymyslela směs hladké mouky, mouky z tvrdé pšenice a semoliny, přidala trochu víc droždí a sehnala skoro české housky. Výsledek byl prakticky tentýž jen s knedlíky nažloutlými po semolině.
Ještě několikrát jsem chnetlíky-noky-knedlíky vyprodukovala více či méně tvrdé, barevné či hrbaté ale vždy zkonzumované žravými synky (zde je na místě připomenout přísloví jako "dobré prase všechno spase" nebo "hlad je nejlepší kuchař").
Taky se mi dostalo ochutnat knedlíků už hotových - nějaká dobrá duše je přivezla přímo z jejich domoviny, nebo spíš bych měla napsat z místa činu. Válec ve vakuuovém balení byl čisťounce bílý, dlouhý tak půl metru, plátek měl v průměru asi 15 cm a celý knedlík vážil zhruba 10 deka. Při bližším ohledáni jsem nenašla ani kousíček housky a taky se s nimi nepočítalo - ingredience mouka, voda a kypřidlo. Po napaření se kola ještě zvětšila a omáčku vsákla během pár vteřin. Na jazyku se ovšem jen rozplývala - kousat jsme nestihli. Díky tomu jich syn spořádal asi 8 a já 5 a rozhodně nám nezůstali ležet na žaludku.
Mám v Praze kamarádku která je vaří podle mě úplně světově. Vždy měkké ale tak akorát, nerozpadají se, zkrátka výstavní.
Problém je, že je dělá úplně OD OKA, navíc nedává žádnou tajnou ingredienci, ale dokonce je zadělává jen sodovkou. Nebudu se rozepisovat o tom, jak dopadly mé napodobeniny.
Ale nemám ve zvyku se vzdávat zvlášť co se vaření týče. Vzala jsem si na pomoc starou, dobrou kuchařku kterou některé z vás určitě pamatují - Česká kuchařka od Juliany A.Fialové z 80.let (pro pamětníky - cena za 450 stran 66 Kčs).
Hrubou mouku jsem stejně neměla, ale měla jsem polohrubou a místo droždí jsem tentokrát použila prášek do pečiva. Housky se těm našim mezitím začaly trochu podobat ( v tom smyslu že místní jsou pořád ty samé a naše se mezitím zhoršily) a šla jsem do toho. Recept přikládám a výsledek je na fotografii. Pro nostalgiky uveřejňuji i foto Kuchařky :-)
**********************************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1/2 kg hrubé mouky
1 plná lžička soli
1 vejce a 1 žloutek
na špičku nože kypřicího prášku
2 šálky mléka
2-3 rohlíky nebo žemle od minulého dne
*********************************************************************************************************************************
Mouku prosijeme do mísy a osolíme. V mléce rozkvedláme vejce a žloutek a zaděláme nepříliš tuhé těsto. Necháme odpočinout aspoň půl hodiny,pak přidáme kypřicí prášek, žemle nakrájené na drobné kousky a dobře promísíme.Hned tvoříme podlouhlé knedlíky a vložíme do vařící se vody. Asi po 15 minutách knedlíky obrátíme a dovaříme. Vyjmeme z vody a hned přepůlíme nebo aspoň propíchneme párátkem aby z nich unikala pára. Pokud není knedlík dovařený, půlky můžeme ještě snadno dovařit.

Tohle je trochu zjednodušeně opsaný recept protože každá z vás má určitě ten svůj, lety osvědčený a je mi jasné že nosím dříví do lesa. Každopádně to není poprvé co do této staré kuchařky nahlížím a oproti dnešním receptům kde najdeme soupis ingrediencí zvící telefonního seznamu je to příjemná změna.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alis Alis | Web | 27. září 2015 v 17:14 | Reagovat

Ahoj Růženko,jsi žena činu :-) a knedlíkování jsi nevzdala:) Já se musím přiznat, že knedlíky doma dělám minimálně, většinou kupuju už hotový.

2 Ježurka Ježurka | Web | 27. září 2015 v 19:05 | Reagovat

Růženko, tvůj dnešní článek jsem četla jako detektivku. Ale jsi žena činu a jsi dobrá, žes to nikdy nevzdala. Ale co by člověk neudělal pro děti, viď? Já dřív taky dělávala knedlíky, ale teď už jen bramborové. Kynuté chodím kupovat čerstvé ještě teplé do jedné kuchyně a jsou výborné! :-)

3 Iva Iva | E-mail | Web | 27. září 2015 v 21:38 | Reagovat

Růženko, co by jsi pro rodinu neudělala. ;-)  :-D Šikulka!
Moje babička dělávala knedlíky z hladké mouky. Těsto dělala tužší, ale nedávala housku. Používala droždí. Já jsem to nikdy nezkoušela. Knedlíky dělám z hrubé nebo polohrubé mouky. U nás se víc dělají bramborové knedlíky, těstoviny nebo brambory. :-D ;-)

4 Beallara Beallara | Web | 28. září 2015 v 7:41 | Reagovat

Nádherný článek a těší mě, že je z toho cítit vztah k rodné hroudě. :-)  :-)  :-)
Knedlíky a dobré knedlíky už umí málokdo...dlouhá léta jsem žila s čechoaustralanem z Perthu a kdykoliv přiletěl, musela jsem servírovat pravé české knedle, bez toho by můj Karel / dnes už bohužel po smrti /necítil, že je doma :-)  :-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. září 2015 v 12:29 | Reagovat

Krásná práce! Moc jsem se u článku bavila, i když tobě při knedlíkování asi do smíchu nebylo :-D.
Aneb jak se říká, vytrvalost růže (knedlíky) přináší :D. :-(

6 Simona Simona | E-mail | Web | 28. září 2015 v 18:12 | Reagovat

Milá Ruženka, krásně jste tady popsala Vaše knedlíkové story. Líbí se mi Váš smyl pro humor :-D. Do výroby knedlíků se přesto nepustím. A co Vaše linie? Není lepší rýže? Moje favoritka je jasmínová rýže. Knedlíky jsem definitivně opustila.

7 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 21:39 | Reagovat

[1]:Taky bych je kupovala kdyby bylo kde.. :-) Ale poslední pokus mě mírně povzbudil :-D

8 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 21:46 | Reagovat

[2]:To je asi úplně nejlepší řešení :-)
Teď mi napadá že bramborové jsem vlastně nikdy nedělala!! Musím napravit, ale zdá se mi že jsou jednodušší ;-)

9 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 21:49 | Reagovat

[3]: Aha, tak ta polohrubá není jen z nouze ctnost! :-) V říjnu letím do Prahy a zpět obětuji kilogram váhy mého nebohého kufru na hrubou mouku. Pak uvidíme jestli je to tím nebo kuchařkou :-D

10 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 21:55 | Reagovat

[4]: Je to přesně tak - většinou v cizině chybí určité chutě a vůně. I ten pražský smog měl po čase něco do sebe ;-) Nebo ten odér co se táhne z našich hospůdek - prostě doma je doma! :-P :D

11 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 22:00 | Reagovat

[5]:Při prvních pokusech jsem občas nadávala, to je pravda :-) Ale hlavní je "vydržať" a to platí nejen u knedlíků :-)

12 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. září 2015 v 22:04 | Reagovat

[6]:Já jsem taky vždycky holdovala rýži, zvlášť dokud jsem mohla mít knedlíky kdykoliv :-) Pak se najednou staly vzácností. Na linii to moc znát není, dělám je párkrát do roka ale těstoviny jsou velká konkurence! :-)

13 Božena Božena | 29. září 2015 v 20:23 | Reagovat

Tvá trpělivost je nekonečná, máš můj obdiv. Je vidét, že se ti vyplatila, knedliky máš jako od tatínka. Dík za skvělý článek, moc mě pobavil. Takových článků víc, ráda si počtu. Měj se.

14 Iva Iva | E-mail | Web | 29. září 2015 v 21:51 | Reagovat

[10]: Růženko, to chce praxi. Když jsi je nikdy nedělala, ale snaha se cení. ;-) My zase neumíme pravé italské rizoto. 8-)  :-D  :-)

15 ruzena ruzena | E-mail | Web | 30. září 2015 v 10:20 | Reagovat

[13]:Tatínek by mě asi nepochválil za knedlíky ale snahu by ocenil :-)

16 ruzena ruzena | E-mail | Web | 30. září 2015 v 10:24 | Reagovat

[14]: Naučit se dá všechno, hlavně to pak chce praxi, ta mě chybí. Jinak jsem názoru že typická jídla chutnají nejlépe v místě kde se narodila - i když tam dáte ty samé ingredience vyjde to jinak. Snad je to podnebím, vodou, vzduchem, ale něco na tom je :-))

17 tetkapernikarka tetkapernikarka | E-mail | Web | 9. října 2015 v 0:19 | Reagovat

Ahoj Růženko :-)
Je pohodlné knedlík koupit,ale pokud není opravdu velké pilno,tak klidně zadělám a knedlíky uvařím,nedělá mi to problém.Jenže jsme teď už doma jen s manželem a knedlíky máme málo.Mám ráda i s rohlíků,které se vaří v hrnku ve vodě a s bramborového těsta miluju :-)jenže tady jsem většinou pohodlná a koupím si bramborové těsto v prášku :-)
Posílám pozdravy a ať se ti daří :-)Alena

18 ruzena ruzena | E-mail | Web | 9. října 2015 v 15:22 | Reagovat

Jestli je to bramborové těsto dobré mohla bych zkusit koupit, jedu do Prahy. Občas jsme doma dělávali i houskové z prášku, nebylo to úplně to pravé ořechové, ale když se přidalo trochu rohlíků tak to šlo. I když jak říkával tatínek "největším nepřítelem kuchaře je lenost!" :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama