VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Září 2016

Benátky (Venezia)

30. září 2016 v 8:38 Krásy Itálie
Benátky - italsky Venezia (čti Venézia) jsou hlavním městem regionu Benátsko (Veneto). Je bezesporu "unica al mondo" - jediná na světě (v italštině je rodu ženského) a díky tomu i jedno z nejnavštěvovanějších měst což způsobuje sice nemalý chaos ale zároveň je to největší finanční přísun pro její obyvatele.
Byla jsem tam poprvé asi před 30 lety když jsem jezdila do Prahy a právě v Benátkách jsem musela pár hodin čekat na večerní vlak. V té době to bylo město sice velmi navštěvované, ale bez dnešních návalů leckdy bezohledných turistů, kteří projdu městem, rozloží si svačinku a svá těla na schodech některého z kostelů nebo odhazují odpadky do moře.
Pak jsem se tam ještě vrátila s rodinou ale od té návštěvy už uplynulo mnoho let takže když jsem objevila další výhodnou jízdenku rychlým vláčkem, nebylo pochyb - tentokrát se jede do Benátek!
Problém byl jen v tom, že jsme na prohlídku měli pouze odpoledne, zkrácené ještě nepředvídaným zpožděním vlaku (ale už jsme dostali úhradu :-)) nicméně to co jsme si naplánovali že navštívíme, to se stihlo.
Hned před nádražím je stanice parníků které vás odvezou po Canal Grande - Velkém kanálu - až na náměstí svatého Marka kde se nacházejí Basilica di San Marco, Campanile di San Marco a Torre del Orologio. Naší dnešní procházku začneme právě tam.

Impozantní basilika zasvěcená evangelistovi Markovi je charakterizována velkými kupolemi a zasazená do nádherné scenérie stejnojmenného náměstí. Její výstavba započala v roce 830 a byla ukončena až po 700 letech zanechávajíc na stavbě stopy všech prošlých epoch. Nádherná zvenku, uvnitř bohatá na historické a umělecké památky jako například křtitelnice, krypta a poklad svatého Marka a muzeum kde jsou uchovány 4 koně ze čtyřspřeží svatého Marka jejichž původ se datuje až do 2.století před naším letopočtem i když názory historiků se v tomto rozcházejí. V každém případě zdobily jezdeckou dráhu v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) odkud byly převezeny do Benátek v roce 1204 během křižáckého drancování.
Koně měří v nejvyšším bodě 238 cm a každý z nich váží mezi 8,5 - 9 metráků a byli umístěni nad hlavní vchod Baziliky v roce 1254. Ale jejich putování ještě nebyl konec - roku 1797 je Napolenon nechal převézt do Paříže kde měli zdobit Vítězný oblouk. Po bitvě u Waterloo byli opět vráceny na své místo na Bazilice svatého Marka kde zůstali až do 80.let minulého století. Dnes jsou v muzeu Baziliky aby byli uchráněni před atmosférickými vlivy a smogem a na jejich místě jsou vystaveny kopie.


Pod kupolemi se uvnitř chrámu nacházejí nádherné mozaiky které jsou spolu s výše jmenovanými památkami významným dědictvím celé baziliky.

Campanile di San Marco (Benátská zvonice) je Benátčany nazývána v jejich sympatickém dialektu "El parón de casa" - Il padrone di casa aneb Pán domu. Symbol Benátek i celé Itálie tyčí se sám před stejnojmennou Bazilikou na stejnojmenném náměstí a je se svými téměř 100 metry jedním z nejvyšších v zemi.

Bystřejší z vás si možná povšimli že jsou Benátky spjaty se jménem a postavou svatého Marka :-) který je patronem města. Legenda praví, že tento evangelista byl mučen a uvržen do vězení v egyptské Alexandrii a po své smrti 25.dubna (od té doby se slaví svátek sv. Marka) měla být jeho mrtvola spálena. Tomu ale zabránili 2 benátští kupci kteří jeho pozůstatky zachránili a odvezli do svého rodného města. Býval často zobrazován spolu s okřídleným lvem, který v křesťanství symbolizuje sílu evangelického slova a stal se tak symbolem Benátek a celé Itálie.

V těsné blízkosti se nachází další památka na kterou benátčané nedají dopustit - Palazzo ducale (Vévodský palác) Stál vždy tam kde je dodnes přes nesčetné požáry kterým byl vystaven a jeho politickou významnost uznal i sám Napoleon v roce 1797 po dobytí města když z něj udělal sídlo své vlády.

Na druhé straně náměstí se nachází benátský orloj - Torre del orologio, který již 500 let sleduje čas, historii a veškeré události slavného města. Je zván též Maurskou věží neboť na jejím vrcholu jsou dvě tmavé sochy bijící do zvonu každou hodinu ale s jednou zvláštností - první socha zvaná Starý Maur diky vousaté tváři odbíjí hodiny s dvouminutovým zpožděním které symbolizuje čas který odešel, druhá - Mladý Maur s dvouminutovým předstihem který má znamenat čas, co teprve nadchází.

Celé náměstí je lemováno nesčetnými kavárnami, které si za tuto dech beroucí scenérii nechávají draze
zaplatit - dech tak ztratíte hned dvakrát. Náš program zahrnoval i kávu v nejstarší kavárně na světě zvané Florian. Byla otevřena roku 1720 kavárníkem Florianem Francesconi a vnější vzezření by mohlo vzbudit dojem, že od té doby ještě neměli čas ani nahodit novou omítku. Uvnitř to je ale jiné "kafe" v pravém e přeneseném smyslu. Zastavili jsme se jen u pultu jak je v Itálii zvykem a i tam bylo zařízení velmi strohé. Ovšem obsluha nadmíru vzorná a profesionální - ať si dáte sklenici vody na stojáka nebo ten nejdražší oběd chovají se k vám jako k pánu hostu. Dostalo se nám skvělé kávy od elegantního a milého pana barmana, zaplatili jsme za každou 3 eura (normálně stojí káva v Itálii jen jedno) a netroufám si odhadnout za kolik je venku u stolku. Mohli jsme též nahlédnout do různých salonků kde se scházívaly významné osobnosti v průběhu dějin a byl to pro nás moc hezký zážitek.



Pak už byl pomalu čas pomýšlet na cestu zpět, protože cesta parníkem trvá asi půl hodiny. Canal Grande má podobu obráceného písmena "S" a cesta po něm je úchvatná - lemují jej nádherné paláce, cestou potkáváte gondoly s gondoliéry ve svých typických oblecích, plujete pod benátskými mosty a všechno je tak krásně romantické - jak to nemůže být jinde na světě, jen v Benátkách..
Teprve po její návštěvě pochopíte proč je "unica al mondo"... Arrivederci, Venezia!




Kokosové sušenky plněné bílou čokoládou (Biscotti al cocco ripieni di cioccolato bianco)

22. září 2016 v 6:00 Cukrovi a drobné zákusky
Dnešní recept pro mlsouny jsou kokosové sušenky plněné čokoládou. Původně je uvedena pouze bílá čokoláda, ale dala jsem i mléčnou a hořkou - ne dohromady, každou zvlášť - vznikly sušenky s překvapením protože nikdo nevěděl jaká náplň je právě v té jeho. Doma jsem měla zbytky čokolád i kokosu, takže recept přišel jak na zavolanou. Po nečekaně teplém září jsem se už těšila až zase něco upeču .. a tady je výsledek. Hodily by se i na vánoční cukroví - zdá se to být ještě daleko, ale...
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
1 vejce
50 gr kokosové moučky
90 gr cukru
80 gr másla nebo tuku (nejlépe půl a půl)
kousky čokolády
******************************************************************************************************************************************
Smíchejte mouku kokosem, přidejte prášek do pečiva a nakrájené máslo na kousky, vše rozdrolte, pak přidejte cukr a rozkvedlané vejce. Zpracujte v těsto a dejte do chladna asi na půl hodiny. Potom vyválejte na mírně pomoučeném válu a vykrajujte kolečka o průměru asi 4 cm. Na polovinu koleček dejte pár kousků čokolády, jen doprostřed aby se dala uzavřít. Přiklopte druhým kolečkem a pěkně prsty přitiskněte okraje k sobě. Potom znovu vykrojte aby zůstala úhledná (a hlavně kulatá :-)). Dejte péct při 170° asi 15 - 20 minut, lépe řečeno jakmile sušenky začnou vonět a zlátnou, jsou hotová. Chce to hlídat, protože kdyby se kokos připálil, tak zhořkne.
Po vychladnutí mírně pocukrujte a .. máte to doma jak o vánocích!

Vepřové kotlety s fazolemi a pancettou (Bistecche di maiale con fagioli e pancetta)

19. září 2016 v 6:00 Maso a drůbež
Měla jsem v plánu udělat vepřové kotlety, ale chyběla mi příloha. Zeleninových salátů máme po létě až nad hlavu ale shodou okolností manžel vyrazil na trh kde objevil krásné fazole "borlotti" a tak se mi doma sešlo hned 1 a půl kg této lahůdky. Po vyloupání se jejich váha snížila asi na polovinu a byly to opravdu parádní kousky - pěkně naducaté, lesklé, ani jeden vadný.
Čerstvé fazole nazývané "borlotti" jsou zvláště v Toskánsku velmi oblíbené - v dřívějších dobách byly nazývány masem chudých pro svůj vysoký obsah proteinů. Poznáte je podle hezkých, červeně žíhaných lusků, dlouhých asi 20 cm. Jejich sezona končí s příchodem podzimu, pak se vyloupají, nechají usušit a prodávají se po celý rok. Suché se musí namočit, kdežto čerstvé vyloupete z jejich lusků a mohou se vařit hned, po dobu asi 50 minut. Přidává se k nim pár lístků šalvěje, stroužek česneku a trochu olivového oleje. Hodí se na nesčetné úpravy od polévek po přílohy nebo je z nich výborný fazolový salát.
Ochladilo se a tak jsem po delší době uvařila trochu sytější oběd - vepřové kotlety s vařenými fazolemi a křupavou pancettou. Na přání jsem navrch najemno nakrájela kolečka cibule, ale pokud nemáte rádi nebo nemůžete, klidně vynechte. My používáme cibuli z oblasti Tropea, která není štiplavá ani se po ní nenadmete jako balón, ale každá cibule tyto vlastnosti nemá, že..
Pravé toskánské fazole zřejmě neseženete, ale můžete použít jiné, podle vaší chutí anebo i konzervované, pokud jsou dobré kvality.
Výhodou tohoto pokrmu mimo jiné bylo i to,že po uvaření fazolí se vše připraví prakticky v jedné pánvi.
*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
4 vepřové kotlety
asi 400 gr fazolí
100 gr pancetty nakrájené na plátky (italská slanina)
olivový olej
sůl a pepř
trochu hladké mouky
*********************************************************************************************************************************
Nejdříve uvaříme fazole - měly by být jen mírně potopené vodou a pouze pobublávat. Solí se až když jsou téměř měkké, jinak slupka ztvrdne.
Kotlety naklepeme, osolíme, opepříme a lehce obalíme v mouce. Na větší pánev dáme rozehřát olej a maso v něm zprudka opečeme. Vyndáme na nahřátý talíř a vložíme pancettu kterou rychle opečeme do křupava - stačí 1 - 2 minuty. Vyjmeme a jsou na řadě fazole - dáme je prohřát s trochou jejich vývaru (pozor, neutopit!) - stačí opravdu málo jen aby se z pánve uvolnil výpek z masa.
Pancettu zamícháme do fazolí a servírujeme spolu s masem. Jestli máte rádi, posypte povrch tenkými plátky cibule, buď syrovou nebo osmaženou. Doporučuji zapíjet červeným vínem. BUON APPETITO!Usmívající se


Smažené rýžové koule (Arancini di riso)

12. září 2016 v 6:00 Těstoviny
Přesný překlad dnešního receptu by byl "Rýžové pomeranče" ale mohl by uvést v omyl že se jedná o nějaké ovocné nebo sladké jídlo. Naopak, tyto smažené koule jsou plněné masovým ragú, hráškem a mozzarelou (originální recept) nebo šunkou či jinou uzeninou a mozzarelou, po případě i zeleninou.
Původem ze Sicílie vděčí za své jméno pravděpodobně barvě kterou mají po usmažení a také kulatému tvaru o průměru zhruba 8 cm, i když v některých oblastech Sicílie se připravují arancini tvaru kónického.
Hlavní je zvolit vhodnou rýži rozhodně NE PŘEDVAŘENOU a smažit ve vyšší vrstvě oleje. Nebudou tak víc mastné jak by se někomu mohlo zdát, ale naopak olej vytvoří kůrku a dovnitř pak nepronikne žádná mastnota.
A nyní již samotný recept:
***********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr do měkka vařené rýže
50 gr strouhaného parmezánu
200 gr mozzarely
200 gr šunky nebo jiné uzeniny podle chuti
nebo:
masové ragú a několik lžic vařeného hrášku
asi 200 gr hladké mouky a voda podle potřeby na těstíčko
strouhanka
sůl a pepř
olej na smažení
********************************************************************************************************************************
Nejdříve si uvaříme rýži do měkka, když trochu prochladne přidáme strouhaný parmezán a dobře promícháme. Dáme jí vychladnout rozprostřenou na širší míse nebo tácu aby se neslepila.
Pak si připravíme náplň - originál předepisuje ragú na které najdete recept zde a přidáte do něj i uvařený hrášek. V tom případě je lepší si vše připravit den předem, pokud vám ragú zbyde, použijete jej k přípravě těstovin nebo lasagní.
Jinak můžete "arancini" (čte se "arančiny") naplnit na kostičky nakrájenou šunkou nebo uzeninou podle libosti. Mozzarelu (v Itálii se často používá i sýr zvaný "scamorza") nakrájíte též na kostičky.
Připravíte si těstíčko z vody a hladké mouky. Asi 200 gr mouky prosijete a přidáte špetku soli. Pak začnete rozřeďovat vodou až vznikne hladká kašička, , konzistence je o něco řidší než na palačinky.
Jejím úkolem je dobře "utěsnit" arancini aby se při smažení nerozpadali - většinou se totiž nepoužívají vejce.
Teď nastane plnění - do jedné dlaně dáte malý kopeček rýže a vyhloubíte důlek do kterého vložíte buď ragú a kousek mozzarelly nebo kousky uzeniny a mozzarelly. Náplně nedávejte příliš aby nevypadla ale zas ne moc málo jinak budete mít smaženou rýži a ne arancini.
Pak zabalíte aby vznikla dobře uzavřená koule. Nyní krátce ponoříte do směsi mouky a vody a hned vhodíte do strouhanky a obalíte ze všech stran. Pokračujete až jsou všechny obalené a pustíme se do smažení.
Olej dejte nejlépe do vyšší nádoby - já použila malý hrnec a smažila tak po třech kouscích, musí v oleji plavat. Je to trochu delší ale spotřebujete méně oleje a arancini zůstanou po usmažení suché a nenasáknou tukem.
Když jsou pěkně zlatavé, vyndáme je na mísu vyloženou papírovou utěrkou.
V Itálii se do vařené rýže přidává i trochu šafránu ale nevím zda je u nás běžně k dostání. Pokud chcete mít rýži víc barevnou, můžete jí obarvit trochou rajského protlaku.
Arancini jsou nejlepší mírně prochladlé, ale jsou výborné i za studena - tedy ne přímo z lednice ale při pokojové teplotě. Mohou se dát i zmrazit.
Servírujte se sklenkou chlazeného bílého vína a nezapomeňte popřát BUON APPETITO!Usmívající se


Omeleta se šunkou a hráškem (Frittata con prosciutto e piselli)

6. září 2016 v 6:00 Bezmasà jìdla
Příprava omelety je jednoduchá a rychle vyřeší problém co k obědu nebo k večeři. Každý má jistě svůj vlastní recept, já dávám přednost italské "frittatě" která je o něco vyšší než normální omeleta a hezky nadýchaná díky strouhanému parmezánu. Správná "frittata" se opéká i z druhé strany, ale pokud máte rádi krémovitou konzistenci přidejte plátkový sýr a přehněte napůl. Dnes si připravíme klasickou frittatu se šunkou a hráškem ale verzí je nespočet, záleží na vaší chuti a obsahu lednice nebo spíže.
*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
4 vejce
100 gr šunky
200 gr hrášku (čerstvý nebo zmrazený)
půl cibule
2 lžíce strouhaného parmezánu
2 lžíce mléka (lze nahradit i vodou)
2 plátky taveného sýra
1 lžíce sekané petrželky
sůl a pepř
olivový olej
*********************************************************************************************************************************
Hrášek spolu s jemně nakrájenou cibulí na plátky dáme vařit do horké vody do poloměkka. Pokud byste použili sterilovaný hrášek, je už vařený a tak tuto pasáž musíte vynechat - cibuli dáte podusit na pánev spolu s hráškem, ale v prvním případě je lépe stravitelná. Každopádně pokud nejste jejím příznivcem, lze vynechat.
Vařený hrášek scedíme a necháme prochladnout, mezitím si rozšleháme vejce s mlékem, přidáme strouhaný parmezán a mírně osolíme a opepříme. Přidáme nadrobno krájenou šunku, hrášek s cibulí a část petržele.
Na větší pánev dáme rozehřát olej a vlijeme vaječnou směs. Hned zamícháme vařečkou (jako když děláme míchaná vejce) a pak už necháme opékat, jen občas pohneme pánví sem a tam. Když se frittata začne uvolňovat od okraje pánve, poklademe stejnoměrně na kousky natrhaným plátkovým sýrem a posypeme zbytkem petržele. Vypneme sporák a pánev přikryjeme na chvilku poklicí, jen aby se sýr rozpustil. Pak uvolníme frittatu od okrajů a přehneme. Dáme na talíř, každému ukrojíme porci a podáváme.
Kdo má chuť a čas nebo když je vás méně, může udělat jednoporcové omelety. Ať tak či onak popřejte si "BUON APPETITO!"Usmívající se

Panna cotta s omáčkou z lesního ovoce

2. září 2016 v 13:29
Panna cotta by v překladu byla vařená smetana ale všichni jí znají pod originálním názvem. Je to druh italského pudinku ze smetany, mléka, cukru a želatiny původem z regionu Piemonte v severní Itálii jehož zrození se datuje kolem začátku 20.století. Servíruje se většinou s rozmixovaným lesním ovocem nebo karamelem či čokoládou. Originál je pouze ze smetany ale někdy se přidává i kakao nebo ovoce.
********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
500 ml smetany 33%
80 gr cukru (uberte pár lžic na ovocnou omáčku)
3 plátky želatiny (nebo přiměřené množství práškové)
1 vanilkový lusk
lesní ovoce, ale můžete použít i jiný druh nebo čokoládu, karamel, marmeládu, Nutellu...
********************************************************************************************************************************
Napsala jsem jen smetanu ale pokud máte balení po 200 ml jako tady, můžete použít 2 balení a 100 ml mléka, nic se tím nezkazí. Dejte nabobtnat želatinu do studené vody. Vypláchněte kastrůlek ve kterém se bude smetana vařit studenou vodou (tak se nepřichytí na dno) a dejte na sporák na mírný plamen. Vařit se vlastně nesmí, jen ohřát k bodu varu. Rozkrojte vanilkový lusk a vyškrábejte semínka, dejte do smetany spolu s luskem který pak vyndáte.
Vymačkejte vodu z želatiny a přidejte do smetany kde jí necháte za stálého míchání úplně rozpustit.
Panna cotta se může servírovat buď v jedné formě např. na srnčí hřbet a pak krájet a dávat na talířky a polít omáčkou, nebo tradičně v jednoporcových skleničkách, miskách, prostě podle zvyku a domácích potřeb. Je lepší když ji vlijete do forem přes sítko.
Poznámka k želatině - nevím jestli máme stejnu gramáž pro jeden plátek, tady jsou to 2 gr a celkem je potřeba 6 gr ale některé recepty uvádějí jen 4 gr.
Pokud chcete udělat ovocnou panna cotta tak dejte 300 - 350 ml smetany a doplňte rozmixovaným ovocem. Nebo čokoládovou - buď nastrouhejte hořkou čokoládu do smetany (asi 50 gr podle toho jaký stupeň "čokoládovosti" chcete, nebo rozmíchejte v troše smetany či mléka 2 - 3 lžíce kakaa).
Na ozdobení se používají různé ovocné omáčky - ovoce rozvaříte s cukrem a když vychladne vlijete nahoru na dezert. Můžete použít i čokoládu, povrch třeba posypat sekanými oříšky, mandlemi, pistáciemi.. Kdo je opravdu na sladké, může dát karamel a posypat např. griliážem. Dětem bude chutnat i s trochou Nutelly..Pokud doma nemáte nic jiného, dobře poslouží i marmeláda, nejlépe domácí, trochu rozehřátá a podle potřeby rozředěná vodou (nebo ještě lépe - rumem!)
Já použila lesní ovoce, ale měla jsem ho málo takže výsledek je poněkud bídný... :-))
Další dilema je, zda dezert vyklopit či ne. Já nevyklápím, někdy to jde svízelně a zbaští se to i tak..
Ale pokud chcete mít úhledné bábovičky, stačí je na vteřinu namočit do horké vody skoro až po okraj - ale pozor, ať se nedostane dovnitř!- a pak se snadno vyklopí. Nebo formičky pokud jsou skleněné nebo porcelánové vypláchnout studenou vodou před naplněním ale já mám pocit že je ta voda pak cítit na jazyku.
Ať tak nebo tak, je to celkem rychlá e jednoduchá záležitost a úspěch zaručený! Rozhodně se to nedá srovnat s pudinkem - zvlášť s těmi dnešními. Nevím, možná jsou to moje chutě, ale dřív se mi zdály pudinky daleko chutnější. A nemyslete si - tady na tom nejsme o nic líp. Taky je ale pravda, že s pudinkem coby náplní do něčeho se v Itálii prakticky nesetkáte - většinou se používá cukrářský krém nebo krém z mascarpone.