VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Srpen 2017

Mrkvová bábovka

29. srpna 2017 v 6:00 Moučníky
Dnešní recept je jedním z řady tzv. univerzálních, klasický jogurtový, který se dá obměňovat podle sezony a vlastní chuti... Mám je ráda právě proto a letos jsem si bábovek užila i v létě..snad poprvé co jsem tady!
Pokud jste šťastlivci a ochladilo se u vás, možná se vám bude chtít i zapnout troubu... Pokud ještě trpíte jako my (dnes opět dusných 34, ale bylo hůř), můžete si recept nechat na příhodnější dobu. Já tuto bábovku lépe řečeno "ciambellu" spáchala díky mému "divotvornému hrnci" a upekla na slabounkém plamínku protože jinak přes léto vůbec nepeču a troubu neznám.
Jak jste si všimli i vy, letos padaly teplotní rekordy. Nešlo ani tak o teplotu jako takovou, ale když na vás při 40° fouká horký vzduch jako z fénu, není úniku. Od pátku slibují ochlazení a jak bývá v posledních letech zvykem, buď hop nebo trop - na víkend jsou hlášené bouřky, silné deště a ochlazení asi o 10° - jásáme! Asi je pravda, že člověk si zvykne na všechno...
Ale dost naříkání, jdeme mlsat!
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
(jako odměrku jsem opět použila kelímek od jogurtu)
3 vejce
3 kelímky mouky (dala jsem polohrubou ale hodí se i hladká)
1 1/2 kelímku cukru
1 bílý jogurt (zde 125 gr, ale může se dát i 150) nebo 100 gr ricotty či tvarohu
2 - 3 jemně nastrouhané nebo rozmixované mrkve (asi kelímek)
šťáva ze dvou pomerančů nebo kelímek pomerančové šťávy bez cukru
strouhaná kůra z půlky pomeranče - je proto lepší použít pomeranče bio kvality
1 sáček prášku do pečiva s vanilkou
špetku soli
3/4 kelímku rostlinného oleje např.slunečnicového
******************************************************************************************************************************************
Mám vždy po ruce tak 2 -3 vymyté kelímky od jogurtu právě kvůli těmto praktickým receptům, jinak se musí dát jogurt do nějaké jiné misky, vymýt, dobře osušit, odměřit cukr, přesypat, to samé s moukou, pak odměřit olej a konečně smět vyhodit.. ale ušpiní se i jiné nádobí.

POSTUP:
Ze všeho nejdřív si nastrouhejte nebo rozmixujte oškrábanou mrkev. Nastrouhejte i kůru a vymačkejte šťávu z pomerančů. Formu vymažte tukem a vysypejte moukou nebo prosátou strouhankou.
Vejce rozbijte do mísy a rozšlehejte s cukrem do pěny až vznikne světlá hmota (asi 5 minut) Pak přidejte jogurt nebo ricottu (tvaroh). Ještě jednou prošlehejte a dále se bude používat jen vařečka, pokud nemáte mixér. Já mám totiž jen ruční elektrický šlehač a těsto se někdy "rozběhne" po kuchyni a tentokrát obzvlášť prskalo :-)
Začněte postupně a po troškách přidávat mrkev,olej, špetku soli, pomerančovou šťávu a kůru, prosátou mouku a prášek. Nezapomeňte, pokaždé když přidáte nějakou ingredienci, dobře promíchat!
Dávám vždy na střídačku od každého trochu aby se těsto lépe promísilo i když každý má pak svůj oblíbený postup. Hotové vlijte do připravené formy - můžete použít jakoukoliv, ať na bábovku, na věnec, nebo třeba čtvercovou - vložte do mírně předehřáté trouby a pečte při 180° asi 35 - 40 mimut.
Po upečení nechte mírně prochladnout, pak vyklopte na drátěnou podložku a úplně vychladlou pocukrujte.


Jak jel Ital do Brna

17. srpna 2017 v 18:35 Zážitky a různé...
V nadprůměrně horkých dnech které zde panovaly téměř 3 měsíce pouze s kratičkými přestávkami (a jak se zdá ještě není konec - dnes opět 36°) jsem nostalgicky pročítala Českou kuchařku z 80.let protože náš jídelníček se zmrsknul na studená jídla, saláty, minutky, nebo salát - mozzarella, v nejlepším případě těstoviny s nějakou rychlou omáčkou. Dále ovoce- zelenina - ovoce, jako dezert přicházela v úvahu pouze zmrzlina...a pak voda a zas voda. Zdravá strava, samozřejmě, ale mám pocit že můj žaludek je rybník a v břiše kvákají žáby. Tak jsem se alespoň teoreticky laskala s omáčkami, knedlíčky, bramboráky a dortíčky. Když jsem slzela nad tím, jak možná ne příliš zdravě, zato jednoduše a chutně se u nás dřív vařilo, vzpomněla jsem si na jednu srážku mezi českou, respektive moravskou kuchyní a mým italským manželem.
Abyste byli trochu v obraze - můj jinak celkem klidný a spořádaný choť má fobii z čehokoliv tučného, slaného, sladkého a vůbec strašně nezdravého (podle jeho mínění) co se nachází v každé jiné národní kuchyni kromě té italské a i tam s výhradami podle toho z jakého pocházejí regionu.
Pokud mu naservírujete cokoliv co se vymyká běžné zvyklosti, jeho první otázka bude : "Co to je?" a hned za ní druhá : "Co to se mnou udělá??" Podle již osvědčeného scénáře já odpovím : "Nic, když na to nebudeš myslet!"
V tom je právě ten problém - když ví co pokrm skrývá, hned řekne že to jíst nebude protože by mu bylo špatně.
Je to opravdu jen jeho dojem a důkaz, že většina nemocí je psychického původu - kdyby věděl kolik másla, sádla, smetany, bešamelu a majonézy spořádal v domnění že ta omáčka na špagetách zrovna tak jako pěkně opečená krusta na čemkoliv je z parmezánu anebo že to bílé mazlavé je jogurt, jsem už dávno vdova.
Pokud se vám zdá, že to hraničí s hypochondrií - máte pravdu!
Jenže jak říkával můj tatínek, svět chce být klamán - a já dám na otcovské rady! Pravdivé je i přísloví které praví že i mistr tesař se někdy utne aneb na každého jednou dojde.
A na mého Itala "došlo" právě v Brně. Na toto malebné město mám já krásné vzpomínky z dětství kdy jsem tam jezdila za tetou a strejdou a manžel tam byl párkrát ještě než jsme se poznali. Pro Italy byla totiž Česká republika zajímavá už v dřívějších dobách, obzvlášť v období mezi 70. a 80. lety a "památkám" za kterými tam údajně jezdili bylo podle mě v průměru tak 20 - 25 let.
Při naší poslední návštěvě Prahy se na nás přijel na pár dní podívat i syn který pracuje v Mnichově a jelikož maminka byla jako vždy zaneprázdněná běháním po návštěvách, dělal společnost hlavně tatínkovi.
Prahu už viděl několikrát, tak prý kam se podíváme - jeden den jeli vlakem do Drážďan, druhý do Brna.
Manžel nadšeně souhlasil (kupodivu ho zrovna nikde nic nebolelo) a zvládl oba náročné výlety na jedničku. Sice mě trochu mrzelo že jsem do Brna nemohla jet taky, ale bylo mi slíbeno, že se tam podívám příště také, takže jsem je s lehkým srdcem pustila do světa.
Zatímco jsem se veselila, synek mi posílal z rychlíku vtipná sms,jako třeba že jsou na cestě a vlak se místy řítí krajinou až 80 kilometrovou rychlostí :-)) Alespoň si užili panoráma.
V pořádku a na čas dojeli, prošli se po hlavní třídě, prohlédli si město v novém kabátě a když jim vyhládlo, manžel zamáčknul slzu a rozhodl se zavzpomínat na staré, dobré (pro něj) časy kdy oběd v nejlepší restauraci jej přišel asi na tolik, co kafe na stojáka v Itálii. Z Prahy už věděl, že je všechno jinak, ale kdoví jestli se sem ještě vrátím - pravil - ať to stojí co to stojí, vzhůru na město!
Vybral restauraci hotelu Continental, kdysi jsme tam byli i spolu ještě před svatbou. Prý ten samý elegantní styl, vzorná obsluha, krásné prostředí...ve kterém přece nemohou číhat žádné nástrahy!
K jídlu si objednali polévku a pak specialitu šéfkuchaře - vybíral synek, tatínek se důvěřivě přidal, přiobjednali 2 pivka a hody mohly začít. Na závěr se ještě dorazili skvělým štrůdlem a kávou.
Jen na okraj, mám syny dva - jeden je český vzhledem a povahově Ital, druhý přesný opak. Chutě mají tak půl na půl, ale zvlášť ten mladší - co byl s námi v Praze - je přímo zamilovaný do české národní kuchyně a poměrně dobře se vyzná. Když někdo dokáže jet z Mnichova do dejvické cukrárny protože tam mají výborné žloutkové věnečky, řekla jsem vám všechno.
Večer jsme se zas sešli v pražském hotelu a já si vyposlechla nadšený komentář jak úžasné jídlo jim připravili! Prý malé, krásně měkkounké kousky masa, hlaďounké noky a HLAVNĚ naprosto skvěle uvařenou cibuli s malými kousíčky opečené slaniny (ale byla úplně libová, samozřejmě!) Něco mi nesedělo...aha..vařená cibule? Jak vařená? Prý taková dlouhá, nahoře trochu opečená a posypaná tou výbornou, libovou slaninou.
Kdybych si nelámala hlavu co to bylo za pro mě zcela neznámou, inovativní a superlativní specialitu, všimla bych si synátora kterak se usmívá pod fousy ( žádné nemá, ale přirovnání je trefné).
I optala jsem se ho, co to vlastně pojedli. Podal mi účet (nijak astronomický, mimochodem, vzhledem k místu) kde bylo černé na bílém napsáno - moravský vrabec s dušeným zelím a bramborovým knedlíkem!! On to prý věděl od začátku co si objednali, ale mlčel aby tatínka nepřešla chuť a hlavně (dodávám já) aby se zbytečně nezdržovalo protože měl hlad (jako vždy a pořád).
Pak už mu nechtěl kazit radost a (dodávám opět já) riskovat šokem vyprovokovaný žlučníkový záchvat.
Vzpomněla jsem si na všechno to vrtání, šťourání, vyptávání se na neznámé a nebezpečné potraviny - a pak se mi rozplývá nad moravským vrabcem se zelím?? Budiž maso, ale zelí? To samé zelí které jsem se asi 2x pokusila neúspěšně servírovat ... kdepak, je moc kyselé, moc sladkokyselé, nadýmá atd..
Přiznávám se, že když jsem mu vysvětlovala, že to co pozřel a bezproblémově strávil byla zavrhovaná poživatina, tak z mého hlasu zaznívala nemalá škodolibost. "Ale na lístku bylo přece napsáno "cibulka"? - bránil se (umí trochu česky a jídelní lístek v italštině nebyl, anglicky zas neumí on..) Jo, to byla..a kdyby rozuměl ještě o něco lépe, kromě zelí a knedlíků by si přečetl i "škvarečky!" Jenže to by si musel dát něco úplně jiného a třeba ne tak báječného...takže vlastně lépe tak!
Zlomyslně jsem koupila balíček kyselého zelí a táhla se s ním v kufru domů s tím, že ho udělám a bude se jíst bez odmluvy! Jenže pak se na něj nějak zapomnělo a když vyplulo na povrch, přečetla jsem si, že bylo vyrobeno a zabaleno někde v Polsku a záruční doba byla asi 2 roky..To bylo dost i na mě a putovalo do koše. Ale nevzdávám se, slyšela jsem, že v Lidlu se prodává a pomsta bude sladká -nebo spíš sladkokyselá..
Pokud někdo z vás pojede do Brna nebo znáte někoho kdo dělá v hotelu Continental, zajděte tam nebo jim vzkažte a vzdejte jim hold - učinili šťastného jednoho italského pamětníka a všechno bylo naprosto perfektní.
Jen v jednom byl maličko zklamán - po tom všem co do sebe naládoval, mu nebylo ani trochu špatně!!


Bábovka "7 kelímků" s broskvemi (Ciambella 7 vasetti con le pesche)

11. srpna 2017 v 10:23 Moučníky
Konečně! Dočkali jsme se - alespoň dočasně - mírného ochlazení. Tedy mírného relativně, protože teplota, i když je pořád 26°prakticky klesla asi o 10 - 12... To už je pěkný skok. Ale hlavně přestal foukat horký vzduch který spolu s asi 80% vlhkostí všemu dodával zcela nežádoucí africkou atmosféru.
Od rána fouká čerstvý a silný vítr "maestrale" - mistrál, který nám umožní nejen dýchat, otvírat okna dokořán a chodit po ulici bez funění, ale i návrat do kuchyně :-)
Na oslavu jsem upekla bábovku (ciambellu) zvanou "7 vasetti" aneb 7 kelímků, s broskvemi.
Její jméno vychází právě z toho, že k její základní přípravě se použije přesně tolik kelímků od jogurtu jak je uvedeno v názvu a pak se propůjčuje k nesčetným obměnám. Podobný recept určitě znáte, jedná se o klasickou jogurtovou bábovku, tahle je trochu jiná hlavně tím, že místo oleje se přidá rozmixovaná broskev. Další broskev pak přidáte krájenou na kousky do těsta a získáte tak lehký, zdravý moučník který můžete konzumovat bez výčitek svědomí. Kromě toho je vláčný a hezky klouže do krku, což není především v létě k zahození.
Uděláno, vyfoceno a publikováno - připravte vše potřebné a jdeme na to!
********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 kelímky od jogurtu polohrubé mouky
2 kelímky cukru
1 kelímek bílého jogurtu (nebo jogurtu s broskví, v tom případě dejte o něco méně cukru)
1 kelímek rozmixovaných broskví ( dvě nebo tři, podle velikosti)
..a tady máme splněno jak je psáno v názvu - 7 kelímků :-))
..dále budeme potřebovat:
3 vejce
1 prášek do pečiva s vanilkou
1 - 2 broskvě které nakrájíme na kousky a přidáme do těsta
trochu mléka nebo ovocné šťávy na eventuální rozředění
špetka soli
trocha strouhané citronové nebo pomerančové kůry
******************************************************************************************************************************************
Nejdříve rozmixujeme oloupanou broskev, nektarinky můžeme nechat i se slupkou, já jsem přidala i nějakou meruňku..Odměříme mouku a prosijeme do ní prášek do pečiva, přidáme sůl. Odměříme si i cukr.Nakrájíme na kousky ovoce. Formu (použila jsem klasickou na Ciambellu nebo chcete-li na věnec, ale lze použít jakoukoliv) dobře vymažte tukem a vysypejte hrubou moukou nebo strouhankou.
Celá vejce rozklepneme do mísy a spolu s cukrem šleháme do pěny. Pak přidáme jogurt, rozmixované ovoce, strouhanou kůru a dobře promísíme. Nakonec přisypáváme mouku s práškem - to už nešlehám, jen posypávám povrch a promíchávám pomocí vařečky. Pokud se vám zdá směs hustá, rozřeďte jí trochou ovocné šťávy (dala jsem trochu pomerančové bez cukru)
A musím se k něčemu přiznat - zbylo mi trochu másla (asi 30 gr) které jsem rozpustila a vlažné přidala do těsta. Není určitě na škodu, ale myslím že se obejde i bez něj, tak jak praví originální recept.
Asi lžíci mouky jsem si nechala na konec a posypala jsem s ní kousky ovoce, neklesnou tak ke dnu.Pak je vmícháme do těsta a nalijeme do formy. Peče se asi 40 minut při zhruba 170 - 180°. Troubu příliš nepředehřívám, moučníky s práškem do pečiva rychle naběhnou a pak často spadnou když je z trouby vyndáte.
Upečenou "ciambellu" necháme ve formě trochu zchladnout, pak vyklopíme na drátěnou podložku aby úplně vychladla, poté pocukrujeme moučkovým cukrem a s chutí se do ní zakousneme! BUON APPETITO!Usmívající se


Pesto z cukinek (Pesto di zucchine)

2. srpna 2017 v 17:02 Omáčky na těstoviny
Pasta con pesto - těstoviny s pestem je velmi dobré a rychlé jídlo. Takové to klasické, originál janovské, se připravuje z bazalky, pinolů, olivového oleje, parmezánu, pecorina a česneku. Nebyli by to Italové kdyby na každou z těchto ingrediencí neměli svá pravidla - bazalka jen s malými lístky, dokonce pouze ta pocházející z jedné části Janova a opatřená ochrannou známkou DOP (Di Origine Protetta - chráněný originál) pinoli a olej extra panenský též z ligurského pobřeží, Parmigiano Reggiano extra uleželý (nejméně 30 měsíců) a Pecorino sardo (ovčí sýr ze Sardinie) Fiore sardo též DOP. Dokonce i česnek má pocházet pouze z oblasti Vessalico blízko ligurského města Imperia, protože má jemnější chuť. A hlavně žádný mixér, ale používat striktně hmoždíř! Jen tak se uvolní ty pravé chutě a aromata..
Jedině takové pesto se smí honosit názvem "originale genovese", originál janovské. Jako téměř u všech krajských, oblastních nebo národních specialit, je opatřeno výše zmíněnou ochrannou známkou DOP anebo také DOC (Di Origine Controlata - kontrolovaný původ) a tento název se ujal i v běžné mluvě, takže když vám Ital o něčem řekne že je to "doc" (čte se "dok") máte co dělat s něčím opravdu kvalitním.
Tohle je ovšem teorie, i když stále existují výrobci - většinou malé, soukromé podniky nebo typické restaurace - kde dostanete "pesto alla genovese" jak má být. Pak ho vyrábí prakticky kde kdo i když se samozřejmě nesmí honosit značkou DOP nebo DOC, je to trestné (pokud se na to ovšem přijde - ale často se přijde :-))
Když čtete ingredience na obalu, dozvíte se leccos...Některé pesto je ale velmi dobré, jiné méně (hlavně bývají dost slaná) a nemám pro vás dobrou zprávu - to co se prodává v českých supermerkatech je jedno z nejhorších, aspoň to které se mi dostalo pod zuby - a nebylo ani to nejlevnější. Většinou podobné výrobky "original Italy" venku nekupuji, ale v nějakém pohnutí mysli jsem se chtěla přesvědčit, jestli je kvalita opravdu tak hrozná jak se povídá a bohužel asi je. Nepamatuji se jaká to byla značka, chutnalo jako zde to z diskountu, ale cena příliš diskount nebyla.
Chtěla bych být optimista a říct že jsem měla jen smůlu, ale většina mých českých kamarádek tvrdila, že pesto nerada protože není dobré, dokud ho neochutnaly tady, nebo jsem jim ho nepřivezla - a já kupuji to se značkou našeho supermerkatu nebo ho dělám doma a rozhodně nejezdím pro suroviny až do Ligurie.
Ale proč jsem vůbec sepsala tento román - dnes jsem udělala pesto z cukínek a jelikož bylo opravdu dobré, hned se s vámi podělím o recept. Pesto totiž je název pro cokoliv "pestato" - rozdrceného, takže ho můžete dělat i z jiných surovin než z bazalky, kromě cukín se připravuje třeba z ořechů, ze sušených rajčat a nevím z čeho všeho možného (ale zjistím a vyzkouším).
A teď už to naše cukínové:
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro asi 250 ml pesta:
200 gr cukinek (malé, bez jader)
hrstka bazalkových lístků
30 gr oloupaných mandlí
4 plné lžíce strouhaného parmezánu (Parmigiano Reggiano, Grana Padano nebo i Gran Moravia)
2 plné lžíce strouhaného ovčího uleželého sýru Pecorino
100 ml olivového extra panenského oleje
stroužek česneku
špetka soli (ale nejdřív ochutnejte, sýry jsou už dost slané)
******************************************************************************************************************************************
Cukíny dobře omyjte a odžízněte konce, pak nastrouhejte na hrubo a nechte na cedníku odpočinou asi půl hodiny aby ztratily přebytečbou vodu. Bazalka by se neměla omývat, ale jen otřít vlhkým hadříkem, aby neztratila aroma. Připravte si mandle nebo mandlové lupínky. Natrouhejte oba sýry, oloupejte a utřete česnek, ze kterého vyjměte prostředek, bude pak stravitelnější. Pokud ho nemáte rádi, můžete vynechat - v původním receptu ani nebyl ale zdá se mi, že tam "pasuje".
Do mixéru dáme vymačkané cukíny, sýry, bazalku a oloupané mandle a začneme mixovat - krátce zapneme, vypneme, přilijeme trochu oleje, opět zapnout na pár otáček, vypnout, přidat olej atd, až jej spotřebujete. Kdo chce přidat česnek, ať ho dá až nakonec a krátce promixuje. Konzistence záleží na vaší chuti, já nechávám pesto trochu hrubší, někdo má rád spíš jemnější.
Pokud ho chcete upotřebit hned, dejte ho do mísy do které se pak vejdou i těstoviny. Když jsou uvařené, sceďte je, dejte do mísy a pěkně promíchejte aby se obalily pestem.
Jestli ho chcete použít později, můžete jej buď zmrazit nebo dát do skleničky a povrch zalít olivovým olejem - v lednici vydrží 2 - 3 dny. Můžete jej zamíchat i do uvařené rýže nebo jako pomazánku, třeba na jednohubky.
Pokud vás zajímá pesto ořechové, recept na něj najdete zde .BUON APPETITO!Usmívající se