VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Boloň (Bologna)

27. listopadu 2017 v 7:00 |  Krásy Itálie
Boloň je hlavním městem stejnojmenné provincie i regionu Emilia - Romagna, žije v ní necelých 400 000 obyvatel, rozkládá se v jižní části Pádské nížiny v blízkosti Apeninského pohoří.
Je nazývána La Dotta (doktorská, protože je sídlem nejstarší evropské univerzity), la Grassa (tučná - díky své výtečné kuchyni, proslavené především specialitami jako lasagne, torlellini, mortadella, salsicce, ragú..), la Rossa (červená, rudá - zde jsou vysvětlení hned dvě, červené jsou střechy většiny boloňských domů anebo i pro politické cítění svých obyvatel - komunistická italská strana měla v Boloni a okolních městech hodně svých zastoupenců.
Srdcem města je Piazza Maggiore (Hlavní náměstí) , jedno z největších center v Itálii. Je proslavená hned několika monumenty, jako slavnou Neptunovou fontánou, jejíž fotku jsem si půjčila z internetu neboť byla momentálně v rekonstrukci...


..a starobylými paláci z 13. a 15. století..


Jednou z největší atrakcí města je impozantní Basilica di san Petronio (Bazilika svatého Petronia) na níž vás hned zvenku upoutá nedokončené průčelí. Její výstavba byla započata v roce 1390, ale protáhla se po několik století. Aby se bazilice zajistil dostatečný prostor, bylo zbouráno celkem 8 kostelů, několik věží a soukromých domů - nakonec šlo o nejdůležizější stavbu města. Chrám je dlouhý 132 metrů, široký 60 metrů a je pátým největším z celé Itálie. Je věnován patronu města svatému Petroniovi který byl jeho osmým biskupem v letech 431 až 450. V roce 1530 v ní proběhla korunovace císaře Karla V papežem Klementem XIII.


V této krásné bazilice se mi stala příhoda, podle mě i ostatních návštěvníků pokud ne přímo divná, tak přinejmenším zvláštní. Když jsme se trochu porozhlédli a pokochali oko i duši, začala jsem si fotit nejzajímavější objekty, tak jako dalších asi 100 turistů. První byla Petroniova kaple, vedle které trůnil stánek s upomínkovými předměty, jehož paní prodavačka mě upozornila že fotit se nesmí. Myslela jsem, že se to týká jen téhle kaple a poslušně jsem mobil dala do kapsy (stejně už jsem si vyfotila co jsem chtěla :-))


Pak jsem chodila chrámem, všude to cvakalo, nejsem maniak abych si dělala selfíčko před krucifixem, ale fotit bylo co. Pak začal najednou pobíhat kolem dokola velký, nepříjemný pán s tím, že fotit se nesmí, je to povoleno jen když si koupíte lístek. Který se "kupodivu" prodával ve stánku s upomínkami. Všichni koukali jak vyjevení, ptali se proč když to není nikde napsané? Prý je, hned u vchodu. Asi bylo, ale zvláštní je, že si toho nikdo nevšimnul. Já jsem měla nafoceno asi 30 fotek ( které tímto zaplatí Vatikán ), a sunula jsem si to k východu. Jenže pán se dostal do ráže,u cizinců nepochodil, jeho jediné cizí slovo které používal "ticket, ticket" nebylo bráno na vědomí. Buď jsem vypadala nejvíc italsky nebo nejvíc přitrouble, ale zasedl si na mě a začal hulákat na celý svatostánek, ať si jdu koupit lístek. Opravdu řval jak tur, asi dostával procenta za každý ten jeho "ticket".
Podle vzoru Japonečků apod. jsem začala mluvit cizí řečí, tedy česky. Nejdřív slušně : "Nerozumím!"
"Jo, jo, to známe!! Jen si pojďte k pokladně, hezky si zaplatíte!" Hrozilo, že budu platit za celý kostel. "Nerozumím, co chcete?" Trochu znejistěl, ale nevzdal to. "Jdeme, jdeme, už jsem vám říkal, že se fotit nesmí!" Brala jsem za kliku a za mnou se začala tvořit fronta nechápajících (a celou dobu hojně fotících ) turistů.
Dostala jsem na toho blbého náfuku vztek (byl to takový uhlazený seladon, ale měl špinavé boty a mastné vlasy) a zvýšila jsem můj český hlas :"Co tady řvete? Nevidíte, že jste v kostele??!" a pateticky jsem zdvihla oči k nebesům. Zaváhal, sice udělal pohrdlivé "pche" a určitě si myslel něco o chudých turistech z východu, ale pustil mě z pomyslných pařátů. Manžel už byl naštěstí venku a ničeho si nevšiml, takovou ostudu by nepřežil :-)
Nevím,za kolik byl famozní ticket, takto jablko sváru, abychom zůstali u tématu, myslím tak 2-3 eura, o to nešlo, ale ten přístup mě trochu rozladil. Musela jsem hrát svou roli české turistky až do konce,ale bývala bych moc ráda tomu náfukovi řekla, že například v Římě toho mají o hodně, ale opravdu o hodně víc, na nikom nechtějí žádný "ticket" a pokud se fotit nesmí, jako třeba v kostele svatého Klementina, kde jsme byli před 10 dny, je na každé lavici veliká cedule s nápisem No photo a v kostele hlídač který je o hodně, ale opravdu o hodně sympatičtější než on! Nicméně to nic nemění na faktu, že návštěva Baziliky byla skvělým zážitkem.
Mimo jiné, další stánek s upomínkovými předměty byl umístěn přímo v jedné kapli...asi jsou v Boloni opravdu komunisti! Mrkající



V jedné z kapliček se nacházejí kopie výjevů z bible, jejichž originály od sochaře Jacopo della Quercia zdobí hlavní portál chrámu, od stvoření světa, vyhnání z ráje, narození Krista až po vraždění neviňátek...


V chrámu je celkem 22 kaplí, z nichž nejslavnější je Cappella Bolognini (Kaple Bolognini zvaná též Kaple 3 králů), bohatě zdobená freskami vytvořenými v rozmezí let 1410 až 1415. Znázorňují život Svatého Petronia, život 3 králů a levá, nejznámější je část věnována zobrazení Pekla a Ráje. Bohužel jsme se nedostali až k ní, byla ohrazená kvůli opravám.


Neméně slavné jsou Boloňké věže,které se nacházejí hned vedle náměstí a z jedné z nich, Torre dei Asinelli,která je přístupná veřejnosti můžete po vyšlápnutí všech 498 schodů obdivovat panoráma města.
Původně byla Bologna město věžaté, dnes se jich zachovalo jen pár, nejznámější jsou právě tyto dvě a myslím že při pohledu na ně téměř každého napadne podoba s neméně slavnými, bohužel již neexistujícími americkými dvojčaty...


Bologna je městem podloubí - kdybyste tam jeli, nechte klidně deštník doma! Prakticky by vám posloužil jen při přecházení z jednoho chodníku na druhý. Podloubí jsou všude, vedou celým městem a můžete si v klidu prohlížet obchody, kavárny, lidé posedávají u stolků i když venku řádí hromy blesky...


...a tím se dostáváme k další excelenci Boloně - jídlo!! Boloňa je bez přehánění gastronomický ráj. Vůbec celá oblast se vyznačuje dobrým jídlem i pitím - každý si ovšem bedlivě střeží, aby jejich specialitu snad nedělali o pár kilometrů dál! Takže parmskou šunku jedině z Parmy, tortellini z Boloně, zrovna tak jako mortadellu..
A mám pro vás jedno překvapení - tolik famozní a v celém světě připravované a oblíbené boloňské špagety...neexistují!! Když se totiž zeptáte pravého Boloňana, udiveně se na vás podívá :"Spaghetti??? Snad jste chtěli říct TAGLIATELLE ALLA BOLOGNESE!!" A věřte mi, není nic horšího pro italského labužníka než prznit jeho regionální kuchyni.
Tagliatelle jsou nudle asi 1 cm široké, absolutně ručně dělané pouze z vajec (čerstvých, "naturalmente"!) a mouky. Na každých 100 gr mouky 1 vejce a pak už jen vál a silné ruce. Vypracovat, vyválet, nechat oschnout, stočit volně do role a ručně krájet na stejnoměrné plátky. Rozvinout a nechat usušit.
Samozřejmě , dnes se koupí vše hotové, nebo se na přípravu tagliatelle používá strojek. Ale pořád je ještě v Boloni a okolí spousta hospodyněk které si tuto tradici nenechají vzít. Podávají se s boloňským ragú připraveným jak jinak než podle tradičního receptu.
To samé platí o plněných taštičkách "tortellini" - tenounká vrstva těsta (spíš nádech) a uvnitř náplň z mortadelly. Miniaturky, malinké prstýnky...i cena odpovídá - kolem 25 euro za kilogram.


Obchody s potravinami, které jsem viděla v Boloni, jsem neviděla už léta. Pár jsem jich vyfotila, ale jen to zvyšuje mojí skepsi a že na tom "my Toskánci" zas úplně špatně nejsme - ale třeba na maso musíte najít soukromého řezníka kterých ubývá s přibývajícími obchodními centry. Ale pomalu, pomaličku si lidé začínají všímat že kolikrát koupíte za méně peněz na první pohled hezké maso, které když vyndáte z balíčku a ořežete vyjde vám na kilo dráž než u řezníka. Tak jestli chcete, můžete závidět se mnou...


Velmi známým místem pro labužníky nebo prostě jen pro ty, kteří si chtějí něco dobrého zakousnout, je už léta letoucí tržnice, zvaná Mercato di Mezzo, kde najdete vše od velmi dobré kávy (dokonce i té bez kofeinu, kterou si dopřává můj manžel), čerstvých zákusků, křupavého pečiva a voňavých uzenin až po obrovská kola parmezánu, několikakilogramových mortadel či od stropu visících celých šunek.
Nebudu ani připomínat, že jsme se skvěle najedli v jedné zahradní restauraci, na fotografii vlevo nahoře jsou pravé boloňské tortellini zasypávány čerstvě nastrouhaným parmezánem, který vám obsluha přinese ve velké míse - a osobně nasype na talíř (a nepřestane dokud neřeknete dost, jako se to stalo mě, protože jsem fotila)!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Božena Božena | 27. listopadu 2017 v 8:33 | Reagovat

Boloň, krásné město, jsem přesvědčená, že tu krásu dělají památky. A přenádherné. Všechny ty chrámy, domy, kostelíky a výzdoba v nich. Nedivím se ti, žes chtěla mít všechno nafocené. Na horlivé pitomce narazíš všude. Znáš české pořekadlo: Horlivý blbec je horší, než třídní nepřítel. 👻
Jídlo úžasné, nevěděla bych, co si dát dřív. 🍝
Dostala jsem hlad, jdu si udělat snídani.
Venku chumelí. 🌨 ❄️
Moc díky za procházku. 🙋

2 Lydie Lydie | 27. listopadu 2017 v 16:28 | Reagovat

Máš pěkné fotky. Jídlo vypadá pěkně. V Boloni jsem byla několikrát, ale mám pocit, že jsem si tam k jídlu nic nekoupila. Na cestách jím jen vyzkoušené věci, aby mi nebylo špatně. Pokud jsme někde na více dní, tak je to samozřejmě jinak-to ochutnám místní speciality.

3 Lydie Lydie | 27. listopadu 2017 v 16:32 | Reagovat

Budeš ještě pokračovat o Boloni? Máš fotku z nádraží, kde je ta pamětní deska obětem atentátu, co mě vždy běhal mráz po zádech, když jsme v té čekárně čekali na vlak?
Zjistila jsi něco bližšího o působení sv. Jana Nepomuckého na Boloňské universitě? Někde jsem četla, že tam byl rektorem.

4 Lydie Lydie | 27. listopadu 2017 v 17:01 | Reagovat

Ještě k tomu otravnému "naháněči". Jsou různí hlídači apod. Já na své cesty vozím obrázky Pražského Jezulátka. Do některých kostelů nechtějí pouštět, že bude bohoslužba apod. Nebo naopak nás upozorní na něco zajímavého apod., tak rozdávám ty obrázky. Nějak se mi vždy podaří vysvětlit co a odkud to je.  Jednou v Assisi v kostele před květnou nedělí připravovali olivové větvičky ke svěcení /u nás se světí kočičky/ - tak ten řeholník nám dával tu větvičku, tak jsem mu darovala obrázek. Bylo vidět, že ho to zaujalo. :-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 18:00 | Reagovat

Ale až jsem z toho dostala hlad! :-D

Díky ti za exkurzi, protože jediné, co v mé paměti utkvělo, jsou boloňské špagety :D.

6 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 19:27 | Reagovat

[1]: Taky je tu zima - po rekordně teplém listopadu rekordně studený listopad :-D
Chtěli by to něco z těch pěkně kalorických boloňských jídel! :-)

7 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 19:31 | Reagovat

[2]: O Boloni ještě napíšu,mám fotky i z kostela sv.Petra i z nádraží. Kromě pamětní desky tam jsou hodiny pořád ukazující čas kdy se atentát stal... :-?
Jezulátko tu má velký ohlas, já v Praze bydlela pár stanic tramvají odtamtud :-)
Když se tam teď jdeme podívat, je tam plno Italů a Španělů. Tomu pitomci bych ho ale nedarovala :D

8 ruzena ruzena | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 19:33 | Reagovat

[5]: Tagliatelle, Jani, tagliatelle!!! :-D  Špagety si objednej jinde, v Boloni najíst nedostaneš! :D :D

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 19:55 | Reagovat

[8]: Budu si to pamatovat! :-D :-D

10 beallara beallara | Web | 29. listopadu 2017 v 7:10 | Reagovat

NÁDHERNÁ reportáž, neskutečně inspirativní.
Já jsem si dala od focení v Římě klídek, něco mám, ale o proti jindy je to maličkato, já si to chtěla prožít, ne profotit.
Tvoje fotky mě zase vtáhly do italského života. Mnohokrát děkuji, jdu si to projet zase od začátku :-)  :-)

11 ruzena ruzena | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 19:11 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem potěšila tvou italskou duši :-D S focením máš pravdu, proto jsme taky v každém kostele apod. zhruba 2 hodiny - nejdřív prohlídka, kochání, achání, pak se fotí to, co nás zaujalo :-)
Myslím, že severní a střední Itálie by taky stála za návštěvu..(zkouším ti nasadit brouka do hlavy :D  :D )

12 Lydie Lydie | 29. listopadu 2017 v 20:04 | Reagovat

[11]:Celá Itálie je krásná a stojí za návštěvu. / já ji mám kousíček doma, lávu z Vesuvu, kamínky a škeble od moře.... /

13 ruzena ruzena | E-mail | Web | 30. listopadu 2017 v 7:58 | Reagovat

Máš pravdu, na každém kroku je tu něco k vidění, kolikrát jsou to skvosty a nemusíš je hledat jen ve velkých městech. To samé příroda, jídlo, vino.. Každá země má své krásy, tady je ale koncentrace opravdu veliká :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama