VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH

Vítejte na mých stránkách www.nejenhackovani.blog.cz. Jak sám titul napovídá, bude v nich řeč o háčkovaní a jiných ručních pracích, recepty a ostatní ženské zábavy. Doufám, že se vám u mě bude líbit.
Pokud budete mít zájem o nějaké návody, jsem k dispozici na e-mailové adrese ruzena60@hotmail.com. Děkuji za návštěvu, Růžena

Únor 2018

Sušenky Halabala

28. února 2018 v 7:00 Cukrovi a drobné zákusky
V neděli jsem potřebovala udělat narychlo něco sladkého, na složité dorty nebo koláče nebyl čas, rozhodla jsem se pro sušenky. Linecké těsto je sice rychle hotové, ale potřebuje odležet, pak něčím naplnit..nic pro mě. Vzpomněla jsem si na oblíbené slepičí sušenky, ale měla jsem málo semínek a pak jsem je dělala už několikrát... Rychlý pohled do spíže a ejhle - zbytek kokosu, ovesných vloček, pár ořechů, čokoláda ještě od vánoc..nápad byl na světě.
Slepičí sušenky jsou opravdu bleskovka, smíchá se vše suché a zadělá vším tekutým..těžko najdete něco rychlejšího. Jen jsem zaměnila ingredience a místo semínek přidala čokoládu a sekané ořechy, špetku skořice..
Nepotřebují ani odležet a pečou se krátce,vyšly krásně měkké uvnitř a křupavé zvenku.
*****************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
120 gr másla
3 - 4 lžíce vody
2 lžíce medu
VŠE SMÍCHAT A NECHAT ROZPUSTIT NA MÍRNÉM PLAMENI, PAK NECHAT PROCHLADNOUT
1 hrnek kokosu
1 hrnek ovesných vloček (trochu jsem je rozmixovala spolu s třtinovým cukrem)
1/2 hrnku třtinového cukru
1 hrnek celozrnné mouky
1 lžička prášku do pečiva nebo bikarbonátu
asi 10 nahrubo sekaných ořechových jader
50 gr nahrubo sekané čokolády nebo čokoládových pecek (nejlepší je hořká čokoláda, ale dejte co máte)
špetka skořice
sůl
*****************************************************************************************************************************************
Připravte si vše potřebné. Nejdřív dejte rozpustit med a máslo do vody a nechte prochladnout. Nasekejte ořechy a čokoládu - pokud nepoužijete pecky - na hrubší kousky, v sušenkách musí být cítit. Pak smíchejte všechny suché přísady, nezapomeňte sůl (trochu větší špetku než skořice) a zadělejte těsto vychladlou tekutinou. Dobře promíchejte a nechte chvilku odpočinout v lednici. Mezitím si připravte plechy vyložené pečicím papírem. Pak pomocí lžičky nebo jen rukou klaďte na plech malé kuličky těsta, asi 2 cm v průměru.
Nestlačila jsem je jako slepičí a nechala kulaté. Pekla jsem na 150°zhruba 12 - 15 minut horkovzduchem.
Když začnou okraje zlátnout, zkontrolujte jestli jsou upečené i vespod a vyndejte z trouby. Hned po upečení jsou měkké, pak se zpevní a jsou zvenku křupavé a uvnitř zůstanou měkké. Měly úspěch a zařazuji je do rubriky "rychle hotové - rychle snězené!" Uložila jsem je do plechové krabice, druhý den byly výborné, jak dlouho takhle vydrží nevím, protože nezbylo :-))


Řím a Gian Lorenzo Bernini

23. února 2018 v 18:32 Krásy Itálie
Naše zatím poslední cesta do Říma měla jako hlavní cíl výstavu sochaře Gian Lorenza Bernini v Galleria Borghese která se nachází v rozsáhlém parku Villa Borghese. Opět štěstí na římské azzurro a navíc nádherně čistý vzduch - den předtím pěkně pršelo.





Předplatné bylo povinné, každé 2 hodiny byla do galerie vpuštěna skupina maximálně 360 lidí s tím, že se můžete půl hodiny po zahájení jakéhokoliv turnusu přeptat, jestli nezbylo nějaké volné místečko.
Jeli jsme v polovině ledna a ve všední den, tak jsme si řekli že to riskneme. Po 9 hodině jsme už byli v Římě a něco po půl 10 v galerii. A koho tam nepotkám u kasy? Skupinku Brňáků! Bylo jich asi 5 a dohadovali se o koupi lístků. Trochu jsem jim vysvětlila jak je to zorganizované a vzali si další turnus, na 11. Pak za mnou přišla paní aby mi poděkovala a řekla mi, že do Říma jezdí s manželem a přáteli už asi 25 let vždy v tomto období, protože je oproti jiným sezonám prakticky vylidněno. Chodí po městě a výstavách, prostě za kulturou, nadšeni Římem. Bohužel jsme museli jít dál protože čas byl neúprosný a nestihli bychom vidět celou galerii, kromě výstavy Bernini jsou v ní i jiné skvosty i když není extrémně veliká. Jinak bychom se určitě zapovídali, byli to velmi příjemní lidé.
V Galleria Borghese byla uspořádána výstava soch, které se nacházejí jak tam tak i v jiných muzeích.Většina z nich je vytvořena na zakázku, především od papežů nebo bohatých rodin které v 17.století vládla Římu. Každá je pak vyjímečná díky neobyčejnému nadání tohoto umělce, lehkost, se kterou dokázal zpracovávat mramor jakoby to byla měkká hmota, jeho sochy nejsou chladné, bezvýrazné, ale v jejich tvářích a gestech je vidět napětí, strach, zloba nebo radost, oděvy se zdají lehké a vzdušné, vše je propracováno do nejmenšího detailu.
A kdo byl vlastně Gian Lorenzo Bernini? Než jsem přijela do Itálie, nevěděla jsem o jeho tvorbě téměř nic, jeho jméno jsem slyšela pouze ve spojení se slavnou fontánou Di Trevi ale kdykoliv se o něm mluvilo, tak jen s obdivem a úctou - "tohle je od Bernini!" Z umělců a památek jde v Itálii hlava kolem, ale o sochařství jsem se asi zajímala ze všeho nejméně. Pak ale vstoupil na scénu ON, génius baroka, sochař, architekt i malíř a bylo mi hned jasné, že tady jde o něco jiného. Cokoliv vyšlo z jeho dílny, zpod jeho rukou, bylo neobvyklé, skvostné a majestátní. Řím je plný jeho umění, kromě již zmiňované fontány di Trevi i Fontána 4 řek na náměstí Navona, fontána Barcaccia pod schodištěm na Španělském náměstí (spolu s otcem) několik dalších fontán a obelisků, kostelů jako např.S.Andrea al Quirinale i sloupoví které jakoby objímá náměstí před chrámem sv. Petra ve Vatikánu bylo postaveno podle jeho projektu, většinu z nich jsem už popsala v minulých článcích o Římu:

Gian Lorenzo Bernini se narodil 7.prosince 1598 v Neapoli a zemřel 28.listopadu 1680 v Římě. K sochařství se dostal už v raném věku, kdy sledoval svého otce, Pietra Bernini ,též sochaře původem z Florencie, při práci v jeho dílně. V roce 1606 se celá rodina odstěhovala do Říma kde v té době působili umělci jako Caravaggio nebo Annibale Carraci, protože otec dostal zakázku na zhotovení hrobky papeže Paola V a jeho předchůdce Clementa VIII které se nacházejí v kostele Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné)
Gian Lorenzo se brzy projevil jako extrémně nadaný a stal se důležitým spolupracovníkem svého otce díky kterému poznal i osobnosti vládnoucí v té době Římu jako rodiny Borghese a Barberini.
Jako jedno z jeho prvních děl ve spolupráci s otcem je označováno sousoší Koza Amaltea s Jupiterem a skřítkem (Capra Amaltea con Giove bambino e un faunetto) Podle pověsti byl Jupiter zachráněn před otcem Saturnem a odchován Ninfami kozím mlékem a medem.


Období jeho mladé tvorby bylo ve znamení malých soch "putti", roztomilá batolátka. K nejznámějším patří Putto s drakem (Putto con il drago) zapůjčené muzeem Getty v Los Angeles a "Putto kousnuté rybou" (Putto morso dal pesce). Hodně těchto sošek najdeme i v kostelích kde zdobí oltáře a ornamentální hrobky.


Byl to ale především kardinál Scipione Caffarelli - Borghese který vsadil na talent ani ne 20 letého umělce a dal mu zakázku na několik významných děl jako Enea, Anchise a Ascanio při útěku z Troje (1618 - 1619)


nebo Unos Proserpiny (Ratto di Proserpina - 1620 až 1621) kde je nejlépe vidět "přeměna mramoru v živé maso" - viz detail ruky zabořené do "masa". Proserpina byla mladá a krásná dcera Jupitera a Ceres (bohyně hojnosti) do které se zamiloval Plutone, strašlivý král podsvětí. Na jeho těle jsou vidět napjaté svaly a žíly, u nohou stojí tříhlavý pes Cerbero, který dohlíží aby jeho pán nebyl rušen a celá scéna je velice dramatická.




David (1623 - 1624) kde mistrně vystihl soustředěný výraz tváře před vrhem kamene.Tato socha je
považována za jedno z jeho nejvýznamějších děl


následuje Apollo e Dafne (1622 - 1625) . Jedná se o výjev z řecké mytologie kdy Dafne odmítne krásného Apolla a raději se nechá přeměnit ve strom než aby musela podlehnout jeho násilí. Bernini vystihl okamžik, kdy se tělo Dafne přeměňuje a její nápadník tak místo krásnéhé dívčího těla objímá jen kmen. Strom je v tomto přídadě "alloro" nebo-li vavřín kterému byly přisuzovány ochranné účinky.


Nejvíce fotografovanou sochou - vlastně bystou - se stala "Anima dannata" (Zatracená duše) a když se s ní setkáte tváří v tvář jako já, máte opravdu dojem, že na vás řve dejme tomu váš nadřízený ...(často jsem slyšela komentáře koho návštěvníkům připomíná - od tchána po ředitele apod. Někdy i klient, podle toho kde pracujete :-)) Ve skutečnosti se prý jedná o autoportrét samotného Gian Lorenza a jeho nehezkého charakteru.
Bysta také připomíná Caravaggiovu Medůzu.
Jako její protiklad stvořil bystu "Anima beata" (Blahoslavenná duše).


A něco pro potěchu oka...Satyrův tanec (Satyro danzante)..líc a rub :-))


Že Gian Lorenzo měl po kom zdědit své nadání, je vidět i výtvorech jeho otce, např. socha Zimy

....nebo Jara



Syn jej však svým talentem brzy předčil a dodnes je považován za největšího barokního sochaře a geniálního projektanta. I když se jeho nástupci snažili svými díly dosáhnout stejné velikosti, nikdo nedokázal zpodobnit emotivní napětí a vitální náboj jako on.


Mezi nejsugestivnější a famózní díla patří bezesporu "Ermafrodito dormiente" - Spící hermafrodit, znázorňující mytologickou postavu, napůl muž a napůl žena....

Gian Lorenzo samozřejmě nemohl zapomenout na svého největšího mecenáše a obdivovatele - kardinála Scipione Borghese. Ke zhotovení jeho bysty se váže zajímavá historka : na rozdíl od svého předchůdce Michelangela Buonarrotti který byl znám tím, že dlouho vybíral vhodný kus mramoru než byl spokojený, Gian Lorenzo materiálu nevěnoval takovou pozornost. Stalo se, že právě při téměř dokončené práci mramor prasknul a dlouhá jizva "zdobila" kardinálovo čelo. Nikomu nic neřekl a tajně zakoupil jiný, stejně velký kus a během 12 nocí (i když podle jeho syna Domenica byly jen tři ) kdy nepřetržitě pracoval, vytesal z mramoru novou bystu se všemi záhyby, podrobnostmi a detaily jak bylo jeho zvykem. Na fotografii to není dobře vidět, ale třetí knoflíček odspodu je nedopnutý :-)


Jeden ze sálů Galerie...

...a závěrem portrét samotného umělce, jednoho z největších italských géniů...


Je pohřbený ve výše jmenované bazilice Santa Maria Maggiore a na jeho výslovné přání nebyla zhotovena žádná impozantní hrobka jak by se dalo očekávat u tak slavného umělce, ale připomíná ho jen náhrobní deska umístěná po boku hlavního oltáře.



Po návštěvě výstavy jsme pokračovali parkem Villa Borghese ..


do Galerie moderního umění, kam vás zavedu příště, pokud budete mít zájem..i tam je na co se dívat - tolik, že nám málem ujel vlak! Mrkající

Jablkový dort babičky Věry (Torta della nonna Vera)

15. února 2018 v 7:00 Moučníky
Pod názvem "torta" (dort), nečekejte v Itálii dort na který jsme zvyklí z Čech a vůbec ze střední Evropy - piškot, krémy, polevy, čokoláda, šlehačka a podobně. "Torta" může být docela normální bábovkové těsto nebo piškot maximálně promazaný cukrářským krémem, nutellou nebo jen marmeládou - pokud je to doma pečený moučník. Spíš se dočkáte kupovaných drobných zákusků, košíčků s krémem a ovocem nebo oblíbených řezů z listového těsta.
Když jsem poprvé viděla za výlohou cukrárny Sachr, zdálo se mi že je to taková silnější placka politá čokoládou :-) snad tam ani nezbytná marmeláda nemohla být.
Dort nad dorty je ovšem "torta di mele" - dort s jablky. My bychom řekli buchta, ale není buchta jako buchta...
V jedné kuchařce jsem našla recept na jablkový dort babičky Věry a kdo by odolal moučníku od babičky.
I já pokaždé skočím na "prastarý recept naší babičky objevený ve starém receptáři", aspoň tak se to často píše na internetu, určitě znáte. Pravda je, že skutečné babičky vařit uměly a jak..o pečení nemluvě!
Babička Věra (italsky Vera) pravděpodobně opravdu existovala protože její "torta" voní velice babičkovsky!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 - 4 jablka
3 vejce
250 gr hladké nebo polohrubé mouky (v Itálii pouze hladká)
200 gr cukru (babička dávala 250 gr, ale zdálo se mi to moc )
200 gr změklého másla
1 prášek do pečiva s vanilkou
špetka soli, trochu citronové kůry
*****************************************************************************************************************************************
Jablka oloupejte, nakrájejte na čtvrtky a pak na tenké plátky. Můžete je trochu pokapat citronovou šťávou, aby nezhnědly. Máslo utřete s cukrem do pěny a pak přidejte jeden žloutek po druhém (nepřidávejte další pokud předchozí není dobře vpracovaný do směsi) a kůru z dobře omytého citronu. Po částech přidávejte prosátou mouku s práškem do pečiva. Z bílků a špetky soli ušlehejte pevný sníh a opatrně vmíchejte do těsta.
Vlijte do tukem vymazané a moukou vysypané kulaté formy a pak do něj přidejte nakrájená jablka, která zasunujte vertikálně hlouběji do těsta, kolem dokola. Peče se při 180° asi 40 minut až zezlátne. Po vychladnutí vyklopte a posypte práškovým cukrem.
Moučník je velmi chutný, vláčný a máslem vonící. V poslední době, po letech kdy bylo označováno málem za životu nebezpečný jed, se máslo i sádlo dostává opět do popředí. Tolik propagované rostlinné tuky se nakonec neprojevily tak zdravé jak se zdálo, většina z nich obsahuje palmový olej a spousty dalších podivných ingrediencí a konzervačních prostředků. Nic se nesmí přehánět, většinou dávám půl másla a půl rostlinného tuku (kupuji bio kvalitu, jak doufám zdravější), ale dobrý moučník zrovna jako například vánoční cukroví se bez máslové chuti prostě neobejde. Pokud se pustíte do pečení, nechte si chutnat bez výčitek svědomí! Usmívající se


Křupavé kuře s brambory (Pollo croccante con patate)

12. února 2018 v 7:00 Maso a drůbež
S recepty na pečené kuře je to asi jako s knedlíky, omáčkami, bábovkami...každá kuchařka nebo kuchař mají ten svůj osvědčený. Obvykle dělám klasiku, tentokrát jsem zkusila malou obměnu, kuře s křupavou krustou, pečené spolu s brambory.. a mělo úspěch!
Používám většinou jen stehýnka, protože u nás doma každý preferuje právě tuto část, tak proč se dohadovat, že..
Voňavá a křupavá krusta je dána směsí strouhanky, strouhaného parmezánu ochucená a ovoněná bylinkami.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
4 větší kuřecí stehna
4 velké brambory
6 lžic strouhanky
6 lžic strouhaného parmezánu
šalvěj a rozmarýn (i sušený)
2 stroužky česneku
6 lžic olivového oleje
sůl a pepř
*********************************************************************************************************************************************
Pekáček vytřete olejem a vložte mírně osolená stehna která potřete olejem i svrchu. Oloupejte brambory a nakrájejte je na přibližně stejné kousky,dobře proláchněte studenou vodou a vložte do pekáče. Na kuře i brambory vlijte půl skleničky vody. Česnek oloupejte, nakrájejte na jemné plátky. Pokud vám jeho aroma vadí, rozkrojte jej podélně a vyjměte střed - je to právě on, který způsobuje, že se česnek hůř tráví - nebo jej můžete vynechat.
V misce smíchejte strouhanku, parmezán, sůl, pepř a rozdrcený rozmarýn se šalvějí (asi 2 plné lžíce), plátky česneku a posypte kuře i brambory. Pokapejte zbytkem oleje a dejte péct do předem vyhřáté trouby na 180°asi 35 - 40 minut. Posledních 5 minut můžete zapnout gril.
Pokrm nemusíte během pečení obracet, upeče se stejnoměrně. Někdy přidám i pár rozpůlených cherry rajčátek a místo česneku na jemno nakrájenou šalotku. BUON APPETITO!

Pomerančové tiramisú

5. února 2018 v 7:00 Dezerty
Správně bych měla napsat pomerančový mascarpone krém.. víme, že pravé tiramisú se připravuje s kávou a kakaem. Ale tento název se už vžil u různých verzí, existují i tiramisú s ovocem,
výborné je například odlehčené jahodové ,ale nemáme doma Mařenku, která by šla v únoru hledat jahody do lesa (nehledě na to, že poblíž nejsou ani žádné lesy, natož aby se v nich někdy vyskytovaly jahody :-))
Zato jsme v plné pomerančové sezóně a na trhu se objevily ty,které máme nejraději - sytě oranžové s nádechem do tmavočervena ,proto se jim říká "moro" (tmavé),uvnitř šťavnaté a voňavé.
V lednici mascarpone a čerstvá bio vejce, ve spíži kakaové piškoty, zbytek pomerančového likéru "Grand Manier" a nedělní dezert byl na světě!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr mascarpone
2 vejce
4 plné lžíce cukru
2 pomeranče (nejlépe bio, budete potřebovat i kůru)
piškoty /tolik, aby stačily na dvě vrstvy do formy zhruba 25 x 20 cm/
trochu pomerančového likéru, nebo jiného vhodné chuti hodící se k pomerančům
špetka soli
******************************************************************************************************************************************
Postup je jako u klasického tiramisú, jen místo kávy použijete šťávu z pomerančů. Nejdřív je ale omyjte a ostrouhejte kůru na jemno. Pokud nemáte bio pomeranče, doporučuje se spařit je horkou vodou, pak omýt pod tekoucí studenou,velmi dobře osušit a teprve potom nastrouhat kůru.
Rozkrojte je napůl a vymačkejte šťávu do které přidáte trochu likéru (jen pro dospělé, samozřejmě!)
Kdyby se vám šťáva zdála moc kyselá, neváhejte trochu osladit, všechny pomeranče nejsou stejné.
Vejce rozdělte na žloutky a bílky, z těch spolu se špetkou soli ušlehejte pevný sníh. Pak utřete žloutky s cukrem do pěny a po lžících přidávejte mascarpone, polovinu strouhané kůry a nakonec opatrně vmíchejte sníh. Lze přidat i pár kapek likéru.
Tiramisú můžete servírovat buď v jedné nádobě (jednodušší a rychlejší) nebo vytvořit jednoporcové poháry (dekorativnější). Ať se rozhodnete tak či onak, dno pokryjte lehkou vrstvou krému a na ní pokladete piškoty lehce omočené v pomerančové šťávě. Nesmí se "utopit", jinak z nich bude kaše. Další vrstva bude krém, pak piškoty a tak dále, vrchní vrstvu tvoří krém, který posypete strouhanou čokoládou nebo jednoduše kakaem a zbytkem pomerančové kůry.
Kolik uděláte vrstev, to záleží na velikosti nádoby, na toto množství je vhodná o velikosti zhruba 25 x 20 cm, ale může být i čtvercová nebo kulatá.Pokud se rozhodnete pro poháry, tam můžete mít vrstev i víc. Tiramisú dejte odpočinout do lednice alespoň na dvě hodiny (ale klidně i déle, aby se chutě dobře promísily) a vyndejte asi čtvrt hodiny před podáváním.
BUON APPETITO!Usmívající se